Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jižní Amerikou na kole - 41. den - Dnešní etapa měla být ..

.. ultra důležitou, chyběl mi jen osmdesáti kilometrový úsek, abych se napojil na svoji cestu snů, na cestu, kvůli které jsem vůbec do této řiti vyrazil.... Carretera Austral, neboli cesta odnikud nikam v posledním ráji světa. Myšlenka, že dnes stanu na téhle šotolinové a kopcovité potvoře mě motivovala natolik, že jsem ani neposnídal. Nacpal jsem si plnou hubu sušenek a vyrazil do prachu cesty. Většinu kilometrů jsem měl vedle sebe řeku Futaleufu, neboli Futu, neboli Fú. Takhle ji tady říkají všichni a většina z těch, kteří se odvážili ji sjet na raftu se u vyslovení jména Fú navíc ukloní. Měl jsem to štěstí prodrat se lesem do míst, kde má řeka tu největší obtížnost a slyšet řev chlapů..., kterak sjížděli peřejemi na raftu. Nevím jestli řvali zděšením, nebo štěstím, že to mají za sebou... ale já byl rád, že jsem na cestě a ne ve člunu.

Řeka mi tak alespoň zpříjemňovala příšernou cestu, kterou navíc rozhrnul buldozer. Potkal jsem tenhle velestroj na cestě a gestem jsem pozdravil řidiče, jako že děkuji, že dává cestu do kupy. Ovšem hned za jeho zády jsem pochopil tenhle obří omyl. On nejenže cestu vepředu hrnul, ale vzadu ji i oral, čímž vznikl povrch, jako bych se jel projet na kamenitou pláž. Bylo to naprosto na rozbití huby.... ale té jeho! Po hodině jízdy jsem zjistil, že příšerný povrch a natřásání urvalo suché zipy a můj super univerzální stojan na kolo byl v tahu. Ten kdo se mnou prožil přípravy a úpravy tohoto speciálu pochopí. Bylo to k breku, ale život je plný takovýhle srágor a je nutné hledat opatření... a tak jsem zašel do lesa a hledal tak dlouho, až jsem našel náhradu stojanu takřka rovnocenou, zadarmo a ještě s ní mužů popřípadě zmlátit obsluhu bagru - viz foto.

Slunce v téhle říční kotlině přálo exkluzivně a zvyšovalo tak krvežíznivost hovad, neboli tabanos. Nevím, jestli jsem tu psal o tom, kterak jsem byl informován o tom, že mají tři druhy tabanos a to třetí nejhorší nevydává zvuk. V tom tkví jeho síla. Jediné, co můžete slyšet je, jak si brousí sosák. Ovšem s mým hudebním sluchem jsem slyšel prd. Tudíž došlo vždy na přímou liskací konfrontaci, ovšem třetí druh tabanos je tak houževnatý, že byť dostane zásah otevřenou dlaní, ještě jej zežmolkujete, hodíte na zem a přejedete předním kolem, stejně se otřepe a s ještě větší zuřivostí vám uklove záda. Přesto jsem zvýšil svoji ostražitost, um a dovednost a některé tabanos dokážu chytnout za jízdy i ve vzduchu. Člověk opět vítězi.... myslím,že takhle započala evoluce. Zničehonic jsem cítil, že mi lítá zadní kolo... a první defekt byl na světě. Naštěstí u jezera, naštěstí ve stínu.. naneštěstí na pravděpodobné konferenci tabanos z celého světa, neboť se na mne sletěly všechny tři druhý. Kdo někdy opravoval kolo, zalepený od potu a posetý hovady z českých luhů a hájů, ten mi dá za pravdu, že je to na provaz. Dírka v duši byla tak malá, že sem ji mohl zalepit soplem. Pláště Schwalbe jsou naprosto bezkonkurenční a já před nima smekám, tenhle defekt si dávám za vinu sám, neboť jsem najel na desku pravděpodobně s hřebíkem... a tam nebyla šance.

Pomalu ale jistě jsem se blížil vesnici Santa Lucia, která ležela na vysněné cestě. Ještě dva kopce, jeden, zatáčka.... a byl jsem tam. Přímo na křižovatce dvou kamenitých a prašných cest. Dočkal jsem se. Nakoupil jsem v obchodě zásoby, neboť civilizace se bude setsakramentsky vzdalovat a vyrazil vstříc snu. Po desíti kilometrech narazil jsem na farmu a zeptal se dědečka, jestli mužů u něj rozbalit stan. Ukázal mi na nejlepší místo a já byl v ráji... opravdovém ráji. Přede mnou řeka Frio, seshora křišťálové potoky, kol dokola zasněžené vrcholky hor a mechová tráva.... a v hrnci špagety. Teď je totiž špagetový týden a to je vám panečku věc. Až přijedu domů, vezmu si jídelní lístek restaurace Michalov a sežeru všechno od shora dolů, včetně ubrousku a zmíněného lístku. Důvodem možná bude, že nemám žádné koření a sůl, neboť jsem je ztratil... a že oblíbil jsem si cibuli. Tu si teď dávám ve všech variantách a kdyby šla vymačkat, tak si z ní budu dělat i štávu do vody. Jó, Pavel nám objevil chutě z nouze.... To je dobře! Válka a hlad vyškolí každého. Tudíž špagety s protlakem a cibuli v tomhle ráji, zapité teplou vodou a sušenky na závěr jako derniéra pro kulináře. Jako ukončení k večeři sestoupily z hor ovce a polehaly si kolem stanu..., neboť jsem byl očividně na jejich pozemku a v jejich sedačce.... No já se neposunu! Dobrou noc

více foto zde

Autor: Pavel Kadlíček | sobota 2.2.2013 0:04 | karma článku: 15,07 | přečteno: 358x
  • Další články autora

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 66. -68. den

Loď odplouvala v devět .. tudíž bylo nezbytné nechat se probudit v šest. On mi vlastně ten budík ani drnčet nemusel, neboť ve stanu byly přijatelné dva stupně a vše na mém těle již bylo stejně vzhůru zimou. Zároveň se mnou brčel budík i izraelskému páru, který mi v kuchyni vysvětlil, že vstávají tak brzy hlavně proto, že v Porveniru - kam směřuje moje loď, se dnes odehrává obrovská slavnost, kam budou zajisté směřovat stovky lidí, neboť je sobota a navíc je to slavnost převážně o žrádle. Tudíž popadli batohy a prchli do přístavu rezervovat si místa. To mne trošku zneklidnilo a misku s dulce de leche jsem vylízal třikrát rychleji.

28.2.2013 v 22:22 | Karma: 16,74 | Přečteno: 689x | Diskuse| Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 63. -64. den

Vichr, který si vzal půl dne dovolené.. ..se vrátil do práce v jednu ráno. Dvakrát mi zatřepal stanem na pozdrav a pak to začalo. Byl jsem venku asi pětkrát, abych upevnil stan. Už mi došly kolíky, tudíž jsem na sebe navazoval různé špagáty a kotvil stan k dětské houpačce. Síla vichru mi tahala sopel, slzy a sundávala tepláky. Kdyby jelo kolem auto, asi by byli krápet vyplašení, vidět chlapa v jednu ráno s kalhotama na půl žerdi, kterak s provazem v ruce objímá dětské houpačky.. No pro klidnější spánek nebylo jiné možnosti. Když jsem se ráno probudil, byl vichr pořád v plné síle. Moji argentinci již byli na nohou s úsměvem, že je to vítr na naší stranu. Chtěl jsem vyrazit co nejdříve v jejich stopách, ale složit stan ve vichřici - to by mohla být další hra Erne Rubbika - který vynalezl Rubbikovu kostku.

27.2.2013 v 20:20 | Karma: 15,16 | Přečteno: 399x | Diskuse| Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 60. - 62. den

Budik zachrcel v pet rano....a ja okamzite a strelhbite vyrazil ze stanu. K memu zdeseni do uplne tmy a uplneho ticha. Zadny horolezecky srumec, zadne macky, cepiny, hole ani slunce v rozbresku. Jen tma, ticho a chrapani vukol. V tu chvili jsem byl asi nejnadrzenejsi horolezec Jizni Ameriky. Zalezl jsem tedy do spacaku, ale po pul hodine jsem neodolal, udelal si cafe, popadnul nachystane veci a vyrazil.

26.2.2013 v 21:20 | Karma: 17,52 | Přečteno: 783x | Diskuse| Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 57. - 59.den

Dnešek by se dál nazvat.. "O ledovci Perito Moreno", neboť jiný název by sem snad ani nepatřil. Bylo by nepřístojné, abych sem zařadil tuctové zážitky běžného dne, jako je například café, sprchování, kakání, chození po obchodech atd., když mi život a zvláště příroda složili k nohám zážitek v podobě největšího ledovce Petito Moreno. Stačí fakta: délka 30km, šířka 5km, výška 60m...

17.2.2013 v 21:13 | Karma: 16,65 | Přečteno: 574x | Diskuse| Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 54. - 56.den

V noci začalo pršet.. ..a ráno to nevypadalo o nic lépe. S vědomím proměnlivosti jsme vyčkávali ve stanech a dočkali se. Bylo ještě hůř!.. I tak jsme vyrazili na plánovaný výšlap na ledovec. Cesta vedla ostře nahoru a já měl co dělat, abych to neotočil... ostře dolů. Spal jsem možná tři hodiny a měl jsem natolik špatné sny, že mě to rozladilo do extrému. Čím víc jsme se blížili k ledovci, tím více o sobě dávalo slunce vědět... a nahoře jsme dostali slunečné pohlazení naplno. Všichni jsme si posedali tak nějak o samotě, každý sám za sebe a čučeli na ten zázrak přírody. Já to prostě nechápu... V Evropě kvůli tomuhle pohledu jede člověk na tři místa a vystojí frontu a tady jsou ledovce asi jako kamení u cesty. Přesto dokáží vyrazit dech i otrlému. A tak jsem čuměl na tu nádheru a uvědomoval si svoji malost... a taky to, že mám hlad jako hovado.

14.2.2013 v 9:00 | Karma: 13,77 | Přečteno: 530x | Diskuse| Cestování
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

„Smrt režimu.“ Za nápis si má nezletilá ruská studentka odpykat 3,5 roku

26. dubna 2024  6:20

Ruský vojenský soud odsoudil žákyni desáté třídy, sedmnáctiletou Ljubov Lizunovovou ke 3,5 roku...

Zavolíme! Kandidáti do eurovoleb se utkají v debatě vysílané i studentům škol

26. dubna 2024  5:42

Šest kandidátů pro volby do Evropského parlamentu přijalo účast v debatě Zavolíme!, která bude...

Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině

26. dubna 2024

Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...

Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců

26. dubna 2024

Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...

  • Počet článků 93
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 726x
"..Ahoj. Jmenuji se Pavel Kadlíček. Nikterak nevyčnívám, ani nezapadám. Tam někde v nitru jsem světoběžník, jenž prošel svět snad pětkrát křížem krážem - vždy po zhasnutí lampy na nočním stolku. Pravý světoběžník má mapy v knihovně. Já mám mapy dokonce i na toaletě. Pro všechny případy tam mám i atlas Evropy. Člověk nikdy neví. Jsem ďáblem posedlý cyklista a náruživý muzikant, což je pro duši světoběžníka přímo třaskavá směs. Takto v sedle kola objevuji svět a v hlavě rodí se mi hudba z potěšení. Mé koníčky se vlastně obohacují navzájem. Nestrádám."