Jižní Amerikou na kole - 37. den - Není to jednoduchá cesta..
Nic na světě jsem nepotřeboval tak, jako café. Ostatně, já vždycky potřebují café. Až u vás jednou budu spát, dejte mi raději café sami od sebe. Jinak na vás budu půl dne hledět a budou na mně při tom hledění sedat mouchy. Posprávnu nemělo být na cestě nic a nikdo, odkud by mohlo café spadnout. Bůh ovšem vyslyšel moje prosby a seslal mi rodinnou benzínku na dvacátém kilometrů. S úsměvem jsem objal paní a vyhrknul jsem prostě "potřebuju café", paní sice kývnula hlavou, ale dala mi najevo, že mašina na café blbne. Paní pochopila z mého pohledu, že kdybych měl mašinu ždímat v ruce, tak z ní to café dostanu. A tak mačkala knoflíky a mačkala.... až v mašině zachrčelo a káva se hrnula do polystyrénového porcelánu.. Bůh mne miluje, ale paní ne, neboť mě zkásnula o čtyřicet korun. Sednul jsem si s polystyrénem na patník a čučel do ranního rozbřesku. Bylo mi fajn... do té chvíle, než jsem se ohnal po hovadu a celou kávu vylil na zem. Sebevražda. Tortura. Smrt zděšením.... tohle se stát nemělo. Vešel jsem zpět k paní abych ji s šarmem postavil zpět k mašině. Ta mě ovšem vykolejila tím, že mi podala kýbl, smeták a hadru... poslala mě napustit vodu a uklidit po sobě vylitou kávu před benzínkou. Dokud nebylo uklizeno a vytřeno, nestoupla si k mašině repete. Tomu říkám přístup. Jsi prase a prasíš na mém pozemku - úkliď si!
Tak jako tak, dosáhnul jsem svého a den mohl začít. Čekala mne opět štreka přes sto kilometrů do El Bolsón po routa quarenta, neboli světové RN 40. Občas se kolem mne mihnula jezera, která se v této části světa stala již rutinou, ovšem hory dostaly jiný rozměr a velikost. Nekonečné zelené prostory naznačovaly neprostupnost a tvrdost andských velehor. Cesta lítala nahoru dolů a já musel překonat pět říčních údolí, což znamená, že jsem se vždycky doštrachal k tisíci metrům... a pak přišlo údolí a spadnul jsem sjezdem na šest set... a tak pořád dokola. Naštěstí jsem mohl řeku vždy využít jako základnu ke koupání a padnout do ní v kompletním oblečení, neboť po půlkilometru štrachání se do kopce byl jsem stejně suchý jako troud. V půli cesty narazil jsem na rodinou hospodu a nechal si naservírovat, co zrovna měli na plotně. Dorazili mne litrem piva na zapití..... a poté jsem jen upadnul do trávy před hospodou a oči volali po spánku. Bohužel. Očka moje. Válíme a balíme. Dojel jsem ve skvělém čase do El Bolsonu a proti všem pravidlům se ubytoval v kempu. Potřebují dát kolo do kupy a udělat nákupy na přejezd národním parkem. A hlavně... kemp je součástí věhlasného pivovaru El Bolson a ubytování mají pivo zdarma a slevu. To mi Zubr ani Ostravar nikdy nedá... a proto si jdu užít města, piva, jídla a svobody od brašen. Budu na chvíli malý, hodný turista......
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 66. -68. den
Loď odplouvala v devět .. tudíž bylo nezbytné nechat se probudit v šest. On mi vlastně ten budík ani drnčet nemusel, neboť ve stanu byly přijatelné dva stupně a vše na mém těle již bylo stejně vzhůru zimou. Zároveň se mnou brčel budík i izraelskému páru, který mi v kuchyni vysvětlil, že vstávají tak brzy hlavně proto, že v Porveniru - kam směřuje moje loď, se dnes odehrává obrovská slavnost, kam budou zajisté směřovat stovky lidí, neboť je sobota a navíc je to slavnost převážně o žrádle. Tudíž popadli batohy a prchli do přístavu rezervovat si místa. To mne trošku zneklidnilo a misku s dulce de leche jsem vylízal třikrát rychleji.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 63. -64. den
Vichr, který si vzal půl dne dovolené.. ..se vrátil do práce v jednu ráno. Dvakrát mi zatřepal stanem na pozdrav a pak to začalo. Byl jsem venku asi pětkrát, abych upevnil stan. Už mi došly kolíky, tudíž jsem na sebe navazoval různé špagáty a kotvil stan k dětské houpačce. Síla vichru mi tahala sopel, slzy a sundávala tepláky. Kdyby jelo kolem auto, asi by byli krápet vyplašení, vidět chlapa v jednu ráno s kalhotama na půl žerdi, kterak s provazem v ruce objímá dětské houpačky.. No pro klidnější spánek nebylo jiné možnosti. Když jsem se ráno probudil, byl vichr pořád v plné síle. Moji argentinci již byli na nohou s úsměvem, že je to vítr na naší stranu. Chtěl jsem vyrazit co nejdříve v jejich stopách, ale složit stan ve vichřici - to by mohla být další hra Erne Rubbika - který vynalezl Rubbikovu kostku.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 60. - 62. den
Budik zachrcel v pet rano....a ja okamzite a strelhbite vyrazil ze stanu. K memu zdeseni do uplne tmy a uplneho ticha. Zadny horolezecky srumec, zadne macky, cepiny, hole ani slunce v rozbresku. Jen tma, ticho a chrapani vukol. V tu chvili jsem byl asi nejnadrzenejsi horolezec Jizni Ameriky. Zalezl jsem tedy do spacaku, ale po pul hodine jsem neodolal, udelal si cafe, popadnul nachystane veci a vyrazil.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 57. - 59.den
Dnešek by se dál nazvat.. "O ledovci Perito Moreno", neboť jiný název by sem snad ani nepatřil. Bylo by nepřístojné, abych sem zařadil tuctové zážitky běžného dne, jako je například café, sprchování, kakání, chození po obchodech atd., když mi život a zvláště příroda složili k nohám zážitek v podobě největšího ledovce Petito Moreno. Stačí fakta: délka 30km, šířka 5km, výška 60m...
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 54. - 56.den
V noci začalo pršet.. ..a ráno to nevypadalo o nic lépe. S vědomím proměnlivosti jsme vyčkávali ve stanech a dočkali se. Bylo ještě hůř!.. I tak jsme vyrazili na plánovaný výšlap na ledovec. Cesta vedla ostře nahoru a já měl co dělat, abych to neotočil... ostře dolů. Spal jsem možná tři hodiny a měl jsem natolik špatné sny, že mě to rozladilo do extrému. Čím víc jsme se blížili k ledovci, tím více o sobě dávalo slunce vědět... a nahoře jsme dostali slunečné pohlazení naplno. Všichni jsme si posedali tak nějak o samotě, každý sám za sebe a čučeli na ten zázrak přírody. Já to prostě nechápu... V Evropě kvůli tomuhle pohledu jede člověk na tři místa a vystojí frontu a tady jsou ledovce asi jako kamení u cesty. Přesto dokáží vyrazit dech i otrlému. A tak jsem čuměl na tu nádheru a uvědomoval si svoji malost... a taky to, že mám hlad jako hovado.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Ukrajina tajně použila střely dlouhého doletu, nová pomoc vítězství nezaručí
Ukrajinská armáda už začala používat balistické rakety dlouhého doletu. Tajně jí je poskytly...
VIDEO: Londýnem běhali splašení královští koně. Vráželi do aut, pět lidí zranili
Centrem Londýna pobíhalo ve středu pět splašených koní královské kavalerie. Způsobili velký chaos v...
VIDEO: Slovenský pravičák vypustil nad hlavou europoslancům holubici míru
Krajně pravicový slovenský europoslanec Miroslav Radačovský překvapil přítomné na jednání...
Maďarský zákon o svrchovanosti dráždí europoslance, mají „vážné obavy“
Nový maďarský zákon o svrchovanosti, který má bránit zásahům zvenčí do národní politiky, v rezoluci...
Prodej bytu 1+kk 33 m2
Vídeňská, Olomouc
4 797 500 Kč
- Počet článků 93
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 726x