Jižní Amerikou na kole - 36. den - Nic proti Red Hot... ani čili..

26. 01. 2013 13:09:06
..ale poslouchat je do tří do rána skrzevá aparaturu ožralých australanů se mi zajídalo. Mumlal jsem si do spacáku, že tahle zkušenost jasně praví: nikdy do kempu! I když bude zadarmo... Ráno, pozorujíce jezero a kachny, přímo ze spacáku jsem přemýšlel, že byť je to camping free, podporovaný oddělením pro turistický ruch - tak někam všichni musí na záchod a do sprch.

Místo sprch máme jezero... to chápu. Ale toalety? Čundrák, který přespí na břehu jezera mimo sezónu asi tolik bobků nenadělá. Ale v tuto chvíli bylo plno a všichni ráno někam chodili s hajzlpapírem.Pomyslel jsem si, že za křovím bude ukryta ToiToi budka.. Vyrazil jsem do záhumení, ovšem ouha! Ani Toi Toi ani nic jiného. Jen frajer s vyvalenýma očima za stromem. Tak tomu říkám opruz. Dle nařízení nemám v národním parku rozdělávat oheň, kempovat mimo vyhrazená místa a znečišťovat okolí. Ale tohle... to někdo nedomyslel, ačkoliv, možná je TO bráno jako přírodní produkt, což vlastně je.



Měl jsem patnáct kilometrů do městečka Vila la Angostura a dalších sto do Mekky turismu v Argentině - do San Carlos de Barilloche. Těšil jsem se jako malej capart na café, které jsem potřeboval do žil. Městečko Vila la Angostura bylo nahoufováno turisty a každý druhý se chtěl fotit s kolem. Jedna paní chtěla dokonce kolo sama držet, jako poníka... a na poslední chvíli jsem chytil ji i kolo. Jó, měl jsem zrovna čerstvě nakoupeno a ještě k tomu dobranou vodu..., tudíž váha překročila limit paní, i toho poníka. Opřel jsem raději kolo o výlohu cafeterie, pil café a sledoval, jak se každý zastavil u kola..., tedy většinou chlapi... a studovali technické elementy. Pak přišla jejich panímama, vrazila jim do ruky igelitové tašky s nákupem a mašírovali pryč... ale na chvilku se za kolem otočili. Asi s pocitem, jaké to asi je zmiznout od rodiny a jen si tak šlapat.... a nenosit tašky!



Pár, který jsem potkal ve městě mi ale absolutně zvednul náladu. Mladí argentinci, naprosto zapálení cyklisti nešetřili obdivem k mému oři a předháněli se historkami z kolo vyletů. Čím mě ale úplně zabili bylo to, že si nechali vytetovat řetězy z kola kolem obvodu ruky a na lýtka, jako bonus, záplatu na kolo, neboli lepení! Což po všech vytetovaných lebkách, amorech a mořských panach vypadalo exkluzivně(viz foto). Asi budeš mít Martine praaaaaaci:-) Jako bonbónek měli ještě tričko, kterak Mona Lísa drží kolo Colnago, což byl unikát. Plkali bychom dlouho, ovšem etapa do San Barilloche měla sto kilometrů a já je musel dát stůj co stůj, neboť čas mě začíná tlačit. Cesta vedla kolem obřího jezera Naguel Huapi s tak křišťálovou vodou, že mi dokonce v outdoorovem obchodě tvrdili, že nemusím utrácet za čisticí tablety na vodu, neboť místní pijí vodu z jezer jen tak a na šmak se sirupem. Výhledy na jezero byly tak úchvatné, že jsem přestal fotit a raději jsem jen šlapal a šlapal.



Do Barilloche jsem přijel v podvečer a jestli bylo turistů v Angosture milión, tak tady jsem byl v turistické líhni a vykrmně! Za dobře vykonanou práci jsem si nadělil svůj první argentinský steak. Kde jinde by o steaku měli něco vědět, než v kanadské Albertě a v Argentině. Za stovku mi přinesli půl krávy a ještě k tomu hranolky a chleba. Možná si mysleli, že s tím budu zápasit, ovšem jídlo mizelo z talíře, jen jsem se na něj podíval. Nakrmit čecha co má žaludek odkojený gulášem, není žádná slast. Ve městě se hlasitě protestovalo a chodilo s transparenty po ulicích nahoru a dolů, píšťalky pískaly, lidi křičeli, policie asistovala.... a já zřal svůj steak. I kdyby hořel celý park Huapi, i kdyby vedle u stolu seděl Messi... já bych zřal svůj steak. Když jím, tak jím! Prošel jsem si město, vyfotil se s bezpočtem turistů a italem, který přiletěl do Bariloche před týdnem a chce jet také dolů do Patagonie, ale pořád na to trénuje... tak snad to stihne, chlapec náš! Byl to vyčerpávající den na slunci plný šlapání a cvrkot velkoměsta mne zabíjel. Odjel jsem za město k jezeru Guitierrez a snažil se najít místo na spaní. Bylo již deset večer, dalo se šlapat ještě bez světla, ale moje šance se zužovaly... přes křoviny a kamení jsem protlačil kolo přímo na nebeskou pláž a otevřel si pivo. Na to mám dneska opravdu nárok. Hvězd je plné nebe a voda mi šplouchá skoro u hlavy. Město svítí předaleko a tak to má být. Tohle je ta práva divočina.... a tu má Eliška ráda:-)


více foto zde

Autor: Pavel Kadlíček | sobota 26.1.2013 13:09 | karma článku: 14.12 | přečteno: 405x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Jan Vaverka

Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie

Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.

29.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 72 | Diskuse

Martin Faltýn

Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko

Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.

29.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 6.03 | Přečteno: 88 | Diskuse

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 20.13 | Přečteno: 500 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.60 | Přečteno: 236 | Diskuse
Počet článků 93 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 726
"..Ahoj. Jmenuji se Pavel Kadlíček. Nikterak nevyčnívám, ani nezapadám. Tam někde v nitru jsem světoběžník, jenž prošel svět snad pětkrát křížem krážem - vždy po zhasnutí lampy na nočním stolku. Pravý světoběžník má mapy v knihovně. Já mám mapy dokonce i na toaletě. Pro všechny případy tam mám i atlas Evropy. Člověk nikdy neví. Jsem ďáblem posedlý cyklista a náruživý muzikant, což je pro duši světoběžníka přímo třaskavá směs. Takto v sedle kola objevuji svět a v hlavě rodí se mi hudba z potěšení. Mé koníčky se vlastně obohacují navzájem. Nestrádám."

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...