Jižní Amerikou na kole -24.den - San Pedro jsem opouštěl fakt nerad
Ta totiž vůbec k smíchu nebyla. Věděl jsem, že budu muset vystoupat nějaký ten metr, neboť bylo San Pedro v udolí. Ale že to bude čtyřhodinový strečink do výšky 3500 metrů, to jsem fakt nečekal. Hned za San Pedrem to začalo a kopíroval jsem Měsiční údolí, neboli Valle de Luna. Rudé skály a podobnost měsíční krajině dělají z tohohle místa pastvu pro oči, ovšem pak se cesta zhoupla a nastal boj. Skoro čtyřicet kilometrů do kopce a slunce přímo nade mnou. Vše by se dalo vydržet, ovšem krajina ztratila půvab. Ne nadarmo v těchhle pustinách zkoušela prý NASA svoje vozítko, neboť podmínky byly pro výzkum nejvděčnější. Vozítku to zajisté nevadilo, no mne ano - vytratila se totiž zelená barva. Pan Bůh musel někde převrhnout vozík s barvama, nebo mu došla plechovka. Neříkám, že by zrovna Bolivie zelenou překypovala, no co je moc, to je moc.
Šlapal jsem do kopce a všude viděl jen písek. Atacama se rozlévala do všech stran a kde nebyla Atacama, tam bagroval človek. Po čtyřech hodinách mi docházela voda a proti té, co jsem si šetřil byly moje chcánky jako led. Toužebně jsem očekával vrchol v představách, že na každém vrcholu bývá restaurace, případně benzinka... v česku to tak býva, no ne? Česko ale neni Chilsko! Na místním vrcholu byla pouze čekárna na autobus, do které někdo napsal sprayem, že Juan je prase! Juana neznám a je-li prase, ví to půl národa. Udělal jsem tedy přestávku s párkem a majonezou a těšil se na ctyřicetikilometrový let až dolů, do města Calama. Ale ouha, človek miní a příroda mění.
Říká se tomu "boží trest" , byť nevím za co. Nic jsem neprovedl, nikomu neublížil, nejsem ani Juan a přesto se otočil vitr tak silně, že mě málem srazil z kola. Nešlo to přímo, ale lehce z boku, což snad bylo ještě horší. Jel jsem vlastně čtyřicet kilometrů našikmo, jako bych projížděl zatáčku na motorce.... a to jsem ještě nikdy na motorce zatáčku neprojížděl. Byl jsem zoufalý. Vítr fičel, všude kolem šedivo, vítr zvedal do závratných výšek písečné víry a ty padaly na moji zpocenou lebku. Jestli depka, tak pořadná. Do Calamy zbývalo deset kilometrů a já stál u krajnice a kryl se před větrem. Když tu najednou zastavilo auto, vylezl chlapík, popadnul mi kolo a hodil jej na korbu, pravíce "že to musí být na hovno". Nevim, jak to z mého výrazu poznal, ale v autě sem byl rychleji než on a měl sem sto chuti se k němu těch zbylých deset kilometrů tulit a vrnět.
Vyhodil mne v místním kempu, který působil jako oaza na duši a poradil mi, ať si koupím lístek na autobus do Santiaga již tady v Calamě a nečekám na skoro dvestě kilometrů vzdálenou Antifogastu, neboť krajina dál je ještě příšernější a zcela k ničemu. Jen písek a prach. Zajel jsem tedy do pobočky TUR BUS a poprosil o lístek, slečna se usmála a já toho využil a ukázal na kolo.... a bylo po smíchu. Prý že to nejde, jedině v krabici, rozebrané, vyleštěné. Nechal jsem si tedy zavolat šéfa, který uměl trošku anglicky a vysvětlil mu, že mezi cyklisty platí zásada, že TUR BUS je nejvstřícnější, co se kola týče oprotivá konkurenci. Nevim odkud jsem to vylovil. Vím o jediném člověku s kolem, který kdysi tuhle společnost využil..., no zabralo to! Šéf řekl "děvčata, to kolo odvezeme, pán si otočí řidítka a oddělá šlapky a nějak to půjde "A děvčata opět nahodila úsměv a k tomu mi hodila slevu 25% na nedělní autobus. Mám tedy celý zítřek na prostudování města Calama a největší místní rarity - vesnice Chuquicamata s největším povrchovým dolem na světě na mĕď. Ten důl je videt již z dálky a pracuje v něm snad půl Calamy. Ten kdo tam pracuje je snadno rozeznatelný, neboť má vyvalené oči a hned po práci hraje automaty a pije u toho pivo. Sakra, není u nás doma taky nahodou důl na mĕď?
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 66. -68. den
Loď odplouvala v devět .. tudíž bylo nezbytné nechat se probudit v šest. On mi vlastně ten budík ani drnčet nemusel, neboť ve stanu byly přijatelné dva stupně a vše na mém těle již bylo stejně vzhůru zimou. Zároveň se mnou brčel budík i izraelskému páru, který mi v kuchyni vysvětlil, že vstávají tak brzy hlavně proto, že v Porveniru - kam směřuje moje loď, se dnes odehrává obrovská slavnost, kam budou zajisté směřovat stovky lidí, neboť je sobota a navíc je to slavnost převážně o žrádle. Tudíž popadli batohy a prchli do přístavu rezervovat si místa. To mne trošku zneklidnilo a misku s dulce de leche jsem vylízal třikrát rychleji.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 63. -64. den
Vichr, který si vzal půl dne dovolené.. ..se vrátil do práce v jednu ráno. Dvakrát mi zatřepal stanem na pozdrav a pak to začalo. Byl jsem venku asi pětkrát, abych upevnil stan. Už mi došly kolíky, tudíž jsem na sebe navazoval různé špagáty a kotvil stan k dětské houpačce. Síla vichru mi tahala sopel, slzy a sundávala tepláky. Kdyby jelo kolem auto, asi by byli krápet vyplašení, vidět chlapa v jednu ráno s kalhotama na půl žerdi, kterak s provazem v ruce objímá dětské houpačky.. No pro klidnější spánek nebylo jiné možnosti. Když jsem se ráno probudil, byl vichr pořád v plné síle. Moji argentinci již byli na nohou s úsměvem, že je to vítr na naší stranu. Chtěl jsem vyrazit co nejdříve v jejich stopách, ale složit stan ve vichřici - to by mohla být další hra Erne Rubbika - který vynalezl Rubbikovu kostku.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 60. - 62. den
Budik zachrcel v pet rano....a ja okamzite a strelhbite vyrazil ze stanu. K memu zdeseni do uplne tmy a uplneho ticha. Zadny horolezecky srumec, zadne macky, cepiny, hole ani slunce v rozbresku. Jen tma, ticho a chrapani vukol. V tu chvili jsem byl asi nejnadrzenejsi horolezec Jizni Ameriky. Zalezl jsem tedy do spacaku, ale po pul hodine jsem neodolal, udelal si cafe, popadnul nachystane veci a vyrazil.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 57. - 59.den
Dnešek by se dál nazvat.. "O ledovci Perito Moreno", neboť jiný název by sem snad ani nepatřil. Bylo by nepřístojné, abych sem zařadil tuctové zážitky běžného dne, jako je například café, sprchování, kakání, chození po obchodech atd., když mi život a zvláště příroda složili k nohám zážitek v podobě největšího ledovce Petito Moreno. Stačí fakta: délka 30km, šířka 5km, výška 60m...
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 54. - 56.den
V noci začalo pršet.. ..a ráno to nevypadalo o nic lépe. S vědomím proměnlivosti jsme vyčkávali ve stanech a dočkali se. Bylo ještě hůř!.. I tak jsme vyrazili na plánovaný výšlap na ledovec. Cesta vedla ostře nahoru a já měl co dělat, abych to neotočil... ostře dolů. Spal jsem možná tři hodiny a měl jsem natolik špatné sny, že mě to rozladilo do extrému. Čím víc jsme se blížili k ledovci, tím více o sobě dávalo slunce vědět... a nahoře jsme dostali slunečné pohlazení naplno. Všichni jsme si posedali tak nějak o samotě, každý sám za sebe a čučeli na ten zázrak přírody. Já to prostě nechápu... V Evropě kvůli tomuhle pohledu jede člověk na tři místa a vystojí frontu a tady jsou ledovce asi jako kamení u cesty. Přesto dokáží vyrazit dech i otrlému. A tak jsem čuměl na tu nádheru a uvědomoval si svoji malost... a taky to, že mám hlad jako hovado.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Ministerstvo vyčlenilo vakcíny pro těhotné. Válek apeluje na přeočkování dětí
V Česku stále rapidně přibývá případů černého kašle. „Registrujeme 956 nových případů,“ řekla...
„Není podstatné být vidět, ale mít výsledky.“ Politici reagují na konec ministryně
O demisi ministryně pro vědu, výzkum a inovace Heleny Langšádlové (TOP 09) byl premiér Petr Fiala...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Za vraždu a pokus o další hrozí muži výjimečný trest, podle policie chystal i třetí
Jednoho člověka pobodal, dalšího nechal uhořet v domě, který úmyslně zapálil, viní kriminalisté od...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 93
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 726x