Jižní Amerikou na kole - 19. den - Již v sedm ráno ..
Měl sem čím dál větší problémy s dobitím všeho potřebného, neboť v této časti Bolívie je elektřina něco jako zlatý zub po dědovi. Vyrazil sem tedy směr poušť Siloli. Cestou jsem minul další dvě laguny plné plameňáků, které za ranního rozbřesku tahaly za srdce svoji krásou. U laguny Honda mne zastavilo auto plné turistů, z nichž se vyklubali známí ze Saláru Uyuni. Celé auto ječelo "Paveeeeel" a nastalo objímání. Tedy, oni mne objímali, zatímco já jim čučel přes rameno do auta, zda-li nemají něco k snědku. A jasně že jo. Dostál sem jablka a keksy, což mi zvedlo hladovou náladu, neboť se přede mnou počal vrstvit kopec.
Nepředstavujte si kopec, jako kopec.... prostě takovou tu evropskou cestičku směrem vzhůru, při které praštíte s kolem do příkopy a zvoláte "mohl bych se na to vysrat". Tahle bolivijská šlamastika je většinou písčitá plán o rozloze třeba osmi kilometrů, rozježděná terenními auty všemi směry a vy musíte zachovat hlavu a vybrat cestu. Pravidlo zní "nikdy středem", jinak se utopíte v písku. A tak sem odbočil a jal se drápati nahoru po právé straně pláně. Vyšlo mi to na dvojku. Občas tlačeni, občas pád, ...ale jinak metry přibývaly. Po pěti hodinách sem byl na udávané výšce 4600 a měl být konec. Já ovšem odbočil do soutěsky s myšlenkou, že jde o zkratku a stoupal stále nahoru. Ocitnul jsem se po dvou hodinách zcela mimo všechny trasy a nastoupal k 4800.
Kupodivu, necítil sem nikterak fyzické ani psychické problémy, neboť mne Cimrman stále udržoval ve střehu. Cesta byla tak strašná, že jsem jel krokem. Kdybych kolo vedl, asi bych byl již na vrcholu.., ale člověk se rád veze :-). Když sem dorazil na nejvyšší bod, zatajil se mi dech. V dáli pode mnou se rýsovala poušť Siloli, přede mnou byla Chile i s pohořím a oblak prachu v dali signalizoval auto s turisty ve vzdálenosti přes deset kilometrů.
Zničehonic se objevila dvě auta. Vyskákali francouzi a australani a nastalo focení panoramat a focení mého kola. Počali mi ke kolu nosit oplatky, jídlo a ovoce jako k jesličkám s ježíškem. Já za ty dary samosebou děkoval nastokrát a musím přiznat, že sem si připadal jako na velikonoce. Stačilo jim zpívat "hody hody doprovody " a nechat se uplácet žrádlem. Nastal sjezd na poušť Siloli. Tento zhruba čtyřicetikilometrový úsek je prověrkou stavu mysli (nikoliv müsli), nervů, cyklo-dovednosti a znalosti sprostých slov. Poušť je široká opět kolem pěti kilometrů, stop po autech je milión - asi jako když si stoupnete v České Třebové na překladové nádraží a vidíte tisíce kolejí vedle sebe... a musíte vybrat správně.
Každá z cest, kterou jsem vybral byla absolutní roleta. Jel jsem krokem a občas zapadnul do písku. Snažil jsem se přetlačit kolo na levou stranu, no po kilometru jsem to vzdal, neboť bych padnul vysílením. Přesto jsem našel alespoň jakousi stopu, po které se to tak nějak dalo. S podvečerem ale přišel vichr a zima dosáhla bodu mrazu. Bylo mi jasné, že dnes budu spát na písku. Podařilo se mi najít alespoň trošku závětří, ale byl to boj. Až se jednou budete opravdu nudit a bude čas spravit si náladu, zkuste si ve vichru postavit stan. Garantuji vám, že se strašně nasmějete. A natáčejte to na video s názvem "debil a zbytečná práce"
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 66. -68. den
Loď odplouvala v devět .. tudíž bylo nezbytné nechat se probudit v šest. On mi vlastně ten budík ani drnčet nemusel, neboť ve stanu byly přijatelné dva stupně a vše na mém těle již bylo stejně vzhůru zimou. Zároveň se mnou brčel budík i izraelskému páru, který mi v kuchyni vysvětlil, že vstávají tak brzy hlavně proto, že v Porveniru - kam směřuje moje loď, se dnes odehrává obrovská slavnost, kam budou zajisté směřovat stovky lidí, neboť je sobota a navíc je to slavnost převážně o žrádle. Tudíž popadli batohy a prchli do přístavu rezervovat si místa. To mne trošku zneklidnilo a misku s dulce de leche jsem vylízal třikrát rychleji.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 63. -64. den
Vichr, který si vzal půl dne dovolené.. ..se vrátil do práce v jednu ráno. Dvakrát mi zatřepal stanem na pozdrav a pak to začalo. Byl jsem venku asi pětkrát, abych upevnil stan. Už mi došly kolíky, tudíž jsem na sebe navazoval různé špagáty a kotvil stan k dětské houpačce. Síla vichru mi tahala sopel, slzy a sundávala tepláky. Kdyby jelo kolem auto, asi by byli krápet vyplašení, vidět chlapa v jednu ráno s kalhotama na půl žerdi, kterak s provazem v ruce objímá dětské houpačky.. No pro klidnější spánek nebylo jiné možnosti. Když jsem se ráno probudil, byl vichr pořád v plné síle. Moji argentinci již byli na nohou s úsměvem, že je to vítr na naší stranu. Chtěl jsem vyrazit co nejdříve v jejich stopách, ale složit stan ve vichřici - to by mohla být další hra Erne Rubbika - který vynalezl Rubbikovu kostku.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 60. - 62. den
Budik zachrcel v pet rano....a ja okamzite a strelhbite vyrazil ze stanu. K memu zdeseni do uplne tmy a uplneho ticha. Zadny horolezecky srumec, zadne macky, cepiny, hole ani slunce v rozbresku. Jen tma, ticho a chrapani vukol. V tu chvili jsem byl asi nejnadrzenejsi horolezec Jizni Ameriky. Zalezl jsem tedy do spacaku, ale po pul hodine jsem neodolal, udelal si cafe, popadnul nachystane veci a vyrazil.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 57. - 59.den
Dnešek by se dál nazvat.. "O ledovci Perito Moreno", neboť jiný název by sem snad ani nepatřil. Bylo by nepřístojné, abych sem zařadil tuctové zážitky běžného dne, jako je například café, sprchování, kakání, chození po obchodech atd., když mi život a zvláště příroda složili k nohám zážitek v podobě největšího ledovce Petito Moreno. Stačí fakta: délka 30km, šířka 5km, výška 60m...
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 54. - 56.den
V noci začalo pršet.. ..a ráno to nevypadalo o nic lépe. S vědomím proměnlivosti jsme vyčkávali ve stanech a dočkali se. Bylo ještě hůř!.. I tak jsme vyrazili na plánovaný výšlap na ledovec. Cesta vedla ostře nahoru a já měl co dělat, abych to neotočil... ostře dolů. Spal jsem možná tři hodiny a měl jsem natolik špatné sny, že mě to rozladilo do extrému. Čím víc jsme se blížili k ledovci, tím více o sobě dávalo slunce vědět... a nahoře jsme dostali slunečné pohlazení naplno. Všichni jsme si posedali tak nějak o samotě, každý sám za sebe a čučeli na ten zázrak přírody. Já to prostě nechápu... V Evropě kvůli tomuhle pohledu jede člověk na tři místa a vystojí frontu a tady jsou ledovce asi jako kamení u cesty. Přesto dokáží vyrazit dech i otrlému. A tak jsem čuměl na tu nádheru a uvědomoval si svoji malost... a taky to, že mám hlad jako hovado.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Prodej domu s velkým pozemkem, obec Kolišov, okr. Písek
Bernartice - Kolišov, okres Písek
3 900 000 Kč
- Počet článků 93
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 726x