Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jižní Amerikou na kole - 8. den - Nemohl jsem dočkat a dospat rána

.. cloumala se mnou šílená nervozita. Jsem druhý den bez signálů, nemám žádné zprávy z domova, nikoho to tady nezajímá... a proč by taky mělo? A do toho je mi jasné, že dnes ráno odbočím na prašné cesty a to bude absolutní utrum. Jediné, co mne jaksi drží při životě je jistota GPS lokátoru, který mi zakoupil na cestu Rosťa a díky kterému alespoň mohu každý večer posílat přes satelit svoji pozici, což snad přináší domů trochu uklidnění. Nakoupil jsem tedy věci do foroty, nějaké sušenky, mléko a vodu. Voda, co stála včera 6bol, stála dnes ráno 11bol... ekonomika v těchto místech lítá nahoru dolů a cena je spíše výsledkem dobrého se vyspání, nebo klidu v rodině majitele obchodu. Před hranicí sem tedy najel na odbočku do pekel, ze které nebylo cesty zpět.

Po desíti kilometrech mi bylo jasné, kde že to sem. V pěkně řítí! Hora Sajama mne sledovala po celý den a já se snažil porvat se s kamením, vodním rájem a pískem. Rozloha toho kraje byla příšerná. Z civilizované cesty vše vypadalo trošku idilicky, ale na polních cestách a závislý jen a jen na navigaci se vše jevilo na provaz. Naštěstí byl vítr při mne. Slunce v této výšce svítí úplně jinak a bylo by šílenství sundat brýle, nedejbože tričko s dlouhým rukávem. Zkusil sem to na hodinu a jsem samy puchýř a skoro sem oslepnul. Byť byla teplota přes den něco k 18C, stejně Vás to uprančí jako biftek.

Moji hlavní štací, byla vesnice Macaya. Už už to vypadalo, že těch 40km tak nějak slupnu v dobrém čase, ale tu náhle přišlé dobrý přítel z pekel-vichr z hor. Je s úžasem, že když si pomyslíte že "nefouká", tak do minuty začne... a když si zavrníte, kterak vám fučí do zad, tak se vše v mžiku otočí a flustá vám to do tváře. Opakoval se tedy příběh předešlého dne, 100metrů chůze a tlačeni a 200metrů pokusu na kole. I tak se dají ujet desítky kilometrů. Člověk svým způsobem propadne tomu, že tak to má být. Čemu jinému by taky měl propadnout? Nikde nikdo není, komu bych mohl alespoň lištit, nebo poznadávat..... a tak nadávám sobě. Vesnice Macaya byla tak ošidná díra, že sem v ní pouze snědl jogurt a kelímek věnoval místním dětem na hraní, což přijali s nadšením.

Kolem Laguny Macaya plně plameňáků sem dorazil k ledové řece Lauca a snažil se nevymáchat vše potřebné při přenášení kola. Hledat vtechto končinách něco jako most, je k pousmání. Mým jediným společníkem na trase jsou lamy. Jsou všude a drží se v přijatelné vzdálenosti. Smrdí zvláštním puchem, což já po čtyřech dnech taky, tudíž o sobě víme na hony daleko. Dalším místem na trase měla být Tunapa, ale já nevěřil, že bych to dal. Vítr nabíral na obrátkách a všude vůkol jen planiny a smrad z lam a že mne. Na podvečer se tedy našel na GPS osadu Julo. Doplazil sem se z posledních sil, abych zjistil, že tam není ani obchod, ani voda...o zbytku se nemá cenu rozepisovat.

Jelikož je v každé osadě povinná vojenská posádka z důvodů možného napadení ze sousední Chile- což je úsměvné - zkusil sem na radu místního polnohospodáře požádat o nocleh tam. Bylo mi ovšem rukama nohama vysvětleno, že to nejde. Ukázali mi ale malý domek za vesnici, kde prý mohu přespat. Vítr nabral takové intenzity, včetně mrazu, že seděl sem v tom domku bez vícero oken, plném písku a hodinu se snažil najít něco, čím bych okna utěsnil, jinak bych byl ráno pod pískem jako faraón. Nemáte li ale po ruce Hornbach, jste namydlení. Zkusil sem tedy druhou šanci a jal se optat vojáků znovu. Šli pro velitele a ten souhlasil a prý mi dokonce dají postel. Pln štěstí opustil sem tedy písečnou noru a po chvíli vniknul do vojenského prostředí. Nevím ovšem, zda nebylo lepší zůstat v té osamělé boudě. Nebudu se rozepisovat o bolivijské armádě, ale musím smeknout z životních podmínek těch kluků. Přežít rok v něčem takovém, je na okamžitě povýšení na generála. Absolutní všivárna. Dvacet kluků v jedné místnosti na pryčnách z desek, přikrytí dekama, místo oken většinou igelit a jediná zásuvka u které se střídá dvacet nabíječek na telefon. Chtěl sem do sprch, ovšem ty neexistovaly, když mi ukázaly odkryté latríny plné po okraj, vtáhnul sem obsah svého těla do horních páteř. Byla mi nabídnuta večeře, tudíž se se nachystal. Přinesli mi rýžovou placku a meltu v otřískaném hrnku. Dali mi i polévku, bohužel jsme měli všichni jedinou společnou misku, nebo spíše poklicí od auta...ale šmakovalo nám všem. Těžko popisovat jak se spalo s celou posádkou čekající útok zvenči. Kazdou hodinu šel někdo do služby a tak sem jen klimbal, ovšem při tom hurikánu venku a mrazu, jsem byl rád za cokoliv.....cokoliv?

více foto zde

Autor: Pavel Kadlíček | středa 26.12.2012 18:26 | karma článku: 14,86 | přečteno: 855x
  • Další články autora

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 66. -68. den

Loď odplouvala v devět .. tudíž bylo nezbytné nechat se probudit v šest. On mi vlastně ten budík ani drnčet nemusel, neboť ve stanu byly přijatelné dva stupně a vše na mém těle již bylo stejně vzhůru zimou. Zároveň se mnou brčel budík i izraelskému páru, který mi v kuchyni vysvětlil, že vstávají tak brzy hlavně proto, že v Porveniru - kam směřuje moje loď, se dnes odehrává obrovská slavnost, kam budou zajisté směřovat stovky lidí, neboť je sobota a navíc je to slavnost převážně o žrádle. Tudíž popadli batohy a prchli do přístavu rezervovat si místa. To mne trošku zneklidnilo a misku s dulce de leche jsem vylízal třikrát rychleji.

28.2.2013 v 22:22 | Karma: 16,74 | Přečteno: 689x | Diskuse| Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 63. -64. den

Vichr, který si vzal půl dne dovolené.. ..se vrátil do práce v jednu ráno. Dvakrát mi zatřepal stanem na pozdrav a pak to začalo. Byl jsem venku asi pětkrát, abych upevnil stan. Už mi došly kolíky, tudíž jsem na sebe navazoval různé špagáty a kotvil stan k dětské houpačce. Síla vichru mi tahala sopel, slzy a sundávala tepláky. Kdyby jelo kolem auto, asi by byli krápet vyplašení, vidět chlapa v jednu ráno s kalhotama na půl žerdi, kterak s provazem v ruce objímá dětské houpačky.. No pro klidnější spánek nebylo jiné možnosti. Když jsem se ráno probudil, byl vichr pořád v plné síle. Moji argentinci již byli na nohou s úsměvem, že je to vítr na naší stranu. Chtěl jsem vyrazit co nejdříve v jejich stopách, ale složit stan ve vichřici - to by mohla být další hra Erne Rubbika - který vynalezl Rubbikovu kostku.

27.2.2013 v 20:20 | Karma: 15,16 | Přečteno: 399x | Diskuse| Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 60. - 62. den

Budik zachrcel v pet rano....a ja okamzite a strelhbite vyrazil ze stanu. K memu zdeseni do uplne tmy a uplneho ticha. Zadny horolezecky srumec, zadne macky, cepiny, hole ani slunce v rozbresku. Jen tma, ticho a chrapani vukol. V tu chvili jsem byl asi nejnadrzenejsi horolezec Jizni Ameriky. Zalezl jsem tedy do spacaku, ale po pul hodine jsem neodolal, udelal si cafe, popadnul nachystane veci a vyrazil.

26.2.2013 v 21:20 | Karma: 17,52 | Přečteno: 783x | Diskuse| Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 57. - 59.den

Dnešek by se dál nazvat.. "O ledovci Perito Moreno", neboť jiný název by sem snad ani nepatřil. Bylo by nepřístojné, abych sem zařadil tuctové zážitky běžného dne, jako je například café, sprchování, kakání, chození po obchodech atd., když mi život a zvláště příroda složili k nohám zážitek v podobě největšího ledovce Petito Moreno. Stačí fakta: délka 30km, šířka 5km, výška 60m...

17.2.2013 v 21:13 | Karma: 16,65 | Přečteno: 574x | Diskuse| Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 54. - 56.den

V noci začalo pršet.. ..a ráno to nevypadalo o nic lépe. S vědomím proměnlivosti jsme vyčkávali ve stanech a dočkali se. Bylo ještě hůř!.. I tak jsme vyrazili na plánovaný výšlap na ledovec. Cesta vedla ostře nahoru a já měl co dělat, abych to neotočil... ostře dolů. Spal jsem možná tři hodiny a měl jsem natolik špatné sny, že mě to rozladilo do extrému. Čím víc jsme se blížili k ledovci, tím více o sobě dávalo slunce vědět... a nahoře jsme dostali slunečné pohlazení naplno. Všichni jsme si posedali tak nějak o samotě, každý sám za sebe a čučeli na ten zázrak přírody. Já to prostě nechápu... V Evropě kvůli tomuhle pohledu jede člověk na tři místa a vystojí frontu a tady jsou ledovce asi jako kamení u cesty. Přesto dokáží vyrazit dech i otrlému. A tak jsem čuměl na tu nádheru a uvědomoval si svoji malost... a taky to, že mám hlad jako hovado.

14.2.2013 v 9:00 | Karma: 13,77 | Přečteno: 530x | Diskuse| Cestování
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí

26. dubna 2024  12:04

Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...

Dvacet let dotací z EU. Přinesly zločiny, ale i vlaky, techniku a splavné řeky

2. května 2024

Premium Lázně, které nevznikly a je z nich night club nebo zdvihací most, který se nikdy nezdvihl. Česko...

Rus má imperialistické myšlenky. Ukrajinou nekončí, říká velitel v Donbasu

2. května 2024

Premium Doněcká oblast (od zpravodajů iDNES.cz) Vymlácená okna, ale i celé domy srovnané se zemí. Tak vypadá Doněck a celý průmyslový Donbas....

Zelenskyj odvolal šéfa kybernetické špionáže kvůli skandálu s bytem manželky

1. května 2024  22:26

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odvolal šéfa kybernetického oddělení tajné služby SBU...

V Břeclavi na chlapce spadla branka, na následky zranění zemřel

1. května 2024

V Břeclavi ve středu v podvečer po úrazu na hřišti zemřel dvanáctiletý chlapec. Policie okolnosti...

  • Počet článků 93
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 726x
"..Ahoj. Jmenuji se Pavel Kadlíček. Nikterak nevyčnívám, ani nezapadám. Tam někde v nitru jsem světoběžník, jenž prošel svět snad pětkrát křížem krážem - vždy po zhasnutí lampy na nočním stolku. Pravý světoběžník má mapy v knihovně. Já mám mapy dokonce i na toaletě. Pro všechny případy tam mám i atlas Evropy. Člověk nikdy neví. Jsem ďáblem posedlý cyklista a náruživý muzikant, což je pro duši světoběžníka přímo třaskavá směs. Takto v sedle kola objevuji svět a v hlavě rodí se mi hudba z potěšení. Mé koníčky se vlastně obohacují navzájem. Nestrádám."