Jižní Amerikou na kole - 6. den - První noc mimo hlavní město ..
U mého kola v recepci stal již početný zástup obdivovatelů. Bohužel se ještě nevyznám dokonale v mimice, neboli nevím, kdo je obdivovatel a kdo by to kolo nejraději čmajznul. To obsluha hotelu - mladá to kočka, se s tím alespoň nepárala a rovnou mi řekla, jestli si může z kola ukrást hračku, kterou mi dala na cestu Amálka. Dokonce, vlastní pili našla v mém slovníku slovo "ukrást". Bylo to ještě dítě, tudíž se mi podařilo vyhandlovat krádež za společnou fotku. Nepochopím, proč se ale v téhle zemi nechtějí lidé fotit. Lonely Planet je ohodnotilo, jako plaché lidí s handicapem méněcennosti. Nevím, jestli se to pozná tak, že kdykoliv někoho požádám o pózu na focení, tak buď se jde převléknout, nebo začne pištět.
Čekala mne cesta do Curahuara de Carangas. Druhý den v sedle a druhý den po jedné z hlavních cest. Tato cesta-směr Chile , prý patří mezi nejlepší v Bolívii a já to mohu směle potvrdit. Provoz byl o polovinu menší než včera a že začátku šlo vše tak nějak hladce. Pojednou se přihnaly mraky a nastalo tóčo. Pan bůh seslal i kroupy a to ve výšce kol 4000 metrů krapet bolí... hlavně na duši. Po celou cestu to mažete liduprázdnou, dalekosáhlou krajinou, kde absolutně není kam se před tímto nadělením schovat, což přivádí k šílenství. Navíc, pasáci lam, prasat a jiné havěti berou na pastvu i své čtyřnohé kamarády a ti jakmile vidí frajera na kole, tak nastává souboj kdo z koho. Pasák si bere dva psy na pastvu, ale jeho hliněné obydlí hlídá v průměru dalších šest psů. Existuje pravděpodobně tajná spolupráce, že ti dva z pastvy co mne nedohnali to zázračné předají těm šesti a ti na mne již čekají na cestě. Je úžasné, jak se tělo dokáže vybičovat v těchto výškách k zrychlení, v pravačce mívám slzný plyn a nohama dokážu kopat ty bestie do vzteklých tlam a ještě při tom občas šlápnout. Co mne udivuje nejvíce, že se na tento hon obvykle přijde mrknout půl vesnice, aniž by někdo zařval třeba "Broků fuj, ...Alane, nech pana" Neee, oni budou čumět a řehnit se.
Na podvečer jsem došlapal do kraje rudých skal a archeologické zóny s nádhernými Chullpas, což jsou něco jako historická mauzolea pro mumifikované ostatky význačných lidí. Ani tahle podivnost ale nedokázala zakrýt fakt, že melu z posledního. Po sto kilometrech sem kolo spíše tlačil proti větru a odbočka do Curahuara k jedinému ubytování mne doslova zabila. 5km, co to je?... Moc, někdy fakt moc. Nějak sem to doklepal a uvelebil se v sympatickém ubytování. Dopřál sem si maso z lamy s rýží, pivo a café. Celá rodina se na mne přišla podívat a hospodář na mne civěl tak, jako bych mu tu lámu sežral. Dotazů na internet se společně zasmáli, dotazů na signál telefonu se smáli ještě více..Kdo se holt směje naposled, ten..... fakt nevím
více foto zde
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 66. -68. den
Loď odplouvala v devět .. tudíž bylo nezbytné nechat se probudit v šest. On mi vlastně ten budík ani drnčet nemusel, neboť ve stanu byly přijatelné dva stupně a vše na mém těle již bylo stejně vzhůru zimou. Zároveň se mnou brčel budík i izraelskému páru, který mi v kuchyni vysvětlil, že vstávají tak brzy hlavně proto, že v Porveniru - kam směřuje moje loď, se dnes odehrává obrovská slavnost, kam budou zajisté směřovat stovky lidí, neboť je sobota a navíc je to slavnost převážně o žrádle. Tudíž popadli batohy a prchli do přístavu rezervovat si místa. To mne trošku zneklidnilo a misku s dulce de leche jsem vylízal třikrát rychleji.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 63. -64. den
Vichr, který si vzal půl dne dovolené.. ..se vrátil do práce v jednu ráno. Dvakrát mi zatřepal stanem na pozdrav a pak to začalo. Byl jsem venku asi pětkrát, abych upevnil stan. Už mi došly kolíky, tudíž jsem na sebe navazoval různé špagáty a kotvil stan k dětské houpačce. Síla vichru mi tahala sopel, slzy a sundávala tepláky. Kdyby jelo kolem auto, asi by byli krápet vyplašení, vidět chlapa v jednu ráno s kalhotama na půl žerdi, kterak s provazem v ruce objímá dětské houpačky.. No pro klidnější spánek nebylo jiné možnosti. Když jsem se ráno probudil, byl vichr pořád v plné síle. Moji argentinci již byli na nohou s úsměvem, že je to vítr na naší stranu. Chtěl jsem vyrazit co nejdříve v jejich stopách, ale složit stan ve vichřici - to by mohla být další hra Erne Rubbika - který vynalezl Rubbikovu kostku.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 60. - 62. den
Budik zachrcel v pet rano....a ja okamzite a strelhbite vyrazil ze stanu. K memu zdeseni do uplne tmy a uplneho ticha. Zadny horolezecky srumec, zadne macky, cepiny, hole ani slunce v rozbresku. Jen tma, ticho a chrapani vukol. V tu chvili jsem byl asi nejnadrzenejsi horolezec Jizni Ameriky. Zalezl jsem tedy do spacaku, ale po pul hodine jsem neodolal, udelal si cafe, popadnul nachystane veci a vyrazil.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 57. - 59.den
Dnešek by se dál nazvat.. "O ledovci Perito Moreno", neboť jiný název by sem snad ani nepatřil. Bylo by nepřístojné, abych sem zařadil tuctové zážitky běžného dne, jako je například café, sprchování, kakání, chození po obchodech atd., když mi život a zvláště příroda složili k nohám zážitek v podobě největšího ledovce Petito Moreno. Stačí fakta: délka 30km, šířka 5km, výška 60m...
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 54. - 56.den
V noci začalo pršet.. ..a ráno to nevypadalo o nic lépe. S vědomím proměnlivosti jsme vyčkávali ve stanech a dočkali se. Bylo ještě hůř!.. I tak jsme vyrazili na plánovaný výšlap na ledovec. Cesta vedla ostře nahoru a já měl co dělat, abych to neotočil... ostře dolů. Spal jsem možná tři hodiny a měl jsem natolik špatné sny, že mě to rozladilo do extrému. Čím víc jsme se blížili k ledovci, tím více o sobě dávalo slunce vědět... a nahoře jsme dostali slunečné pohlazení naplno. Všichni jsme si posedali tak nějak o samotě, každý sám za sebe a čučeli na ten zázrak přírody. Já to prostě nechápu... V Evropě kvůli tomuhle pohledu jede člověk na tři místa a vystojí frontu a tady jsou ledovce asi jako kamení u cesty. Přesto dokáží vyrazit dech i otrlému. A tak jsem čuměl na tu nádheru a uvědomoval si svoji malost... a taky to, že mám hlad jako hovado.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Kácíš? Pak sázej či plať. Novela zákona zpřísní podmínky kácení stromů
Premium Pokuta až milion pro jednotlivce, až dvacet milionů pro firmu. Tedy desetkrát víc než nyní. Takové...
Padlého rudoarmějce oplakali u Rudolfina. Jenže ho zabili sami Sověti
Seriál Je to snad nejslavnější fotografie z květnového osvobození Prahy a dlouho se věřilo, že Georgij...
Princezna z Kremlu. Touha po diamantech se stala Brežněvově dceři osudnou
Premium Letos uplynulo 95 let od narození Galiny Leonidovny, dcery sovětského generálního tajemníka Leonida...
U Strakonic se srazilo šest aut. Silnici na Písek zavřeli, zasahoval i vrtulník
Na silnici I/4 u Strakonic se stala hromadná nehoda. Podle informací hasičů se srazilo šest aut,...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 93
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 726x