Jižní Amerikou na kole - 2. den - V rámci kampaně..
Naprosto nechápu princip dopravy. Jak veřejné, tak klasické. Po mĕstĕ jezdí tisíce malých dodávek a spolujezdci mají vystrčené kebule z okýnek a ječí na kolemjdoucí "jedeme tam a tam" a kdo mávne, ten sedne a jede. Jak vidno, taxi funguje i bez vysílaček. Již druhý den plánuji tréninkovou vyjížďku na kole. Ale nemám odvahu a nemám kam. V jednom pruhu jezdí tři auta, nejsou krajnice a chodec nemá nárok. Divím se, že místním v rámci evoluce nenarostly dlouhé uši a srst, jak pořád jako chodci kličkují mezi auty. A taky si myslím, že každá bolivijská rodina se večer sejde u stolu, matka hodí na stůl pečenou lamu a otec řekne "pomodlíme se, že jsme vykličkovali další den...amen".
Kolo jsem tedy vyměnil z důvodu přežití za autobus a koupil si lístek k vysnĕnému jezeru Titikaka(více foto ve fotogalerii), včetnĕ návštĕvy kultovního ostrova Isla de Sol. V rámci treku na ostrovĕ jsem se mĕl pohybovat ve výšce 4000metrů, tudíž pro trénink dobrý. Netušil jsem ale, že autobus BSAD může jet onĕch 145km k jezeru 5hodin. 5HODIN!!! Sic se bylo z okénka autobusu na co koukat - povĕtšinou na kopulijící psy a rozházené lidi podél cesty, prdel z toho svrbĕla.. Až na jednou? Titikaka... Srdce se rozbušilo i bez výškové nemoci. Titikaka je klenot, fenomén. Ta rozloha je nepředstavitelná. Je to živá voda celé Inské říše atd. atd.. Nejsem historik, tudíž bylo lepší, dát si před usednutím na vratkou bárku pivo a poprosit Manuela, který přisednul, aby mi dal osvĕtu. Jezero Titikaka má tedy dva hlavní ostrovy Isla de Sol a Isla de Luna. Inský bůh - Viracha stvořil jezero a z růží vyčaroval dva ostrovy. Na nĕ dočaroval pár, chlapa jménem Manco Copac a ženskou Mamu Huacu.. a bylo to. Prostĕ Adam a Eva po Insku, akoráte tam nefiguroval had, ale určitĕ lama. Odjel jsem tedy na posvátný Ostrov Slunce a prošel si starou stezku, kterou místní používají po tisíce let a kochal se. Byl jsem v absolutním historickém orgasmu. Při čučení do nedozírné dálky jsem vyslechnul další příbĕh, kterak jezero stvořil Bůh Slunce říše Tihuanacan, ještĕ než tu začali courat Inkové. V jejich řeči znamená Titi - puma a Kaka - skála. A prý jej stvořil ze svých slz, když mu puma sežrala dítĕ. To teda musel být smutek. Tĕch příbĕhů na mne bylo už moc. Čekal jsem, kdy se vynoří zbrojnoš, který mi oznámí, že jezero si nechal vybagrovat Karel 4, aby mĕl kam na štiky.
Cestou zpĕt v rozhrkaném autobuse sem neustále přemýšlel, jak ukončit stadium čekání a kdy vyrazit. Za okny autobusu se odehrávalo bouřkové představení. Dle místních začalo období dešťů a nic dobrého mne nečeká, neboť pokud jednou vyrazím na náhorní plošinu, není cesty zpĕt. Teploty spadly při dešti na 5'C - což není mnoho:-). Představa, že bych se schoval na cestĕ před deštĕm na Agipu, nebo si zašel na bulky do Alberta je scestná. Buď a nebo. Dávám si dva dny, víc nevydržím.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 66. -68. den
Loď odplouvala v devět .. tudíž bylo nezbytné nechat se probudit v šest. On mi vlastně ten budík ani drnčet nemusel, neboť ve stanu byly přijatelné dva stupně a vše na mém těle již bylo stejně vzhůru zimou. Zároveň se mnou brčel budík i izraelskému páru, který mi v kuchyni vysvětlil, že vstávají tak brzy hlavně proto, že v Porveniru - kam směřuje moje loď, se dnes odehrává obrovská slavnost, kam budou zajisté směřovat stovky lidí, neboť je sobota a navíc je to slavnost převážně o žrádle. Tudíž popadli batohy a prchli do přístavu rezervovat si místa. To mne trošku zneklidnilo a misku s dulce de leche jsem vylízal třikrát rychleji.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 63. -64. den
Vichr, který si vzal půl dne dovolené.. ..se vrátil do práce v jednu ráno. Dvakrát mi zatřepal stanem na pozdrav a pak to začalo. Byl jsem venku asi pětkrát, abych upevnil stan. Už mi došly kolíky, tudíž jsem na sebe navazoval různé špagáty a kotvil stan k dětské houpačce. Síla vichru mi tahala sopel, slzy a sundávala tepláky. Kdyby jelo kolem auto, asi by byli krápet vyplašení, vidět chlapa v jednu ráno s kalhotama na půl žerdi, kterak s provazem v ruce objímá dětské houpačky.. No pro klidnější spánek nebylo jiné možnosti. Když jsem se ráno probudil, byl vichr pořád v plné síle. Moji argentinci již byli na nohou s úsměvem, že je to vítr na naší stranu. Chtěl jsem vyrazit co nejdříve v jejich stopách, ale složit stan ve vichřici - to by mohla být další hra Erne Rubbika - který vynalezl Rubbikovu kostku.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 60. - 62. den
Budik zachrcel v pet rano....a ja okamzite a strelhbite vyrazil ze stanu. K memu zdeseni do uplne tmy a uplneho ticha. Zadny horolezecky srumec, zadne macky, cepiny, hole ani slunce v rozbresku. Jen tma, ticho a chrapani vukol. V tu chvili jsem byl asi nejnadrzenejsi horolezec Jizni Ameriky. Zalezl jsem tedy do spacaku, ale po pul hodine jsem neodolal, udelal si cafe, popadnul nachystane veci a vyrazil.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 57. - 59.den
Dnešek by se dál nazvat.. "O ledovci Perito Moreno", neboť jiný název by sem snad ani nepatřil. Bylo by nepřístojné, abych sem zařadil tuctové zážitky běžného dne, jako je například café, sprchování, kakání, chození po obchodech atd., když mi život a zvláště příroda složili k nohám zážitek v podobě největšího ledovce Petito Moreno. Stačí fakta: délka 30km, šířka 5km, výška 60m...
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 54. - 56.den
V noci začalo pršet.. ..a ráno to nevypadalo o nic lépe. S vědomím proměnlivosti jsme vyčkávali ve stanech a dočkali se. Bylo ještě hůř!.. I tak jsme vyrazili na plánovaný výšlap na ledovec. Cesta vedla ostře nahoru a já měl co dělat, abych to neotočil... ostře dolů. Spal jsem možná tři hodiny a měl jsem natolik špatné sny, že mě to rozladilo do extrému. Čím víc jsme se blížili k ledovci, tím více o sobě dávalo slunce vědět... a nahoře jsme dostali slunečné pohlazení naplno. Všichni jsme si posedali tak nějak o samotě, každý sám za sebe a čučeli na ten zázrak přírody. Já to prostě nechápu... V Evropě kvůli tomuhle pohledu jede člověk na tři místa a vystojí frontu a tady jsou ledovce asi jako kamení u cesty. Přesto dokáží vyrazit dech i otrlému. A tak jsem čuměl na tu nádheru a uvědomoval si svoji malost... a taky to, že mám hlad jako hovado.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Mexičtí narkos už nepašují peníze, platí si šmouly. Je to legální a bez rizika
Premium Vsaďte se, že nevíte, jak mexičtí narkos pašují peníze z Ameriky. Jistě, viděli jste v seriálech na...
Nová vlna podvodů. Vyluxovaným účtem to nekončí, přeprodávají se osobní data
Premium Kyberzločinu dlouhodobě přibývá, v Česku se s končící lhůtou pro daňová přiznání podvodníci...
Životní prostředí v Československu patřilo k nejhorším na světě, líčí vědec
Premium V roce 1989 se stal vůbec prvním ministrem životního prostředí. Profesor Bedřich Moldan patří mezi...
Auto za tahačem s tankem zastavilo. Už ale ne kamion, který osobák sešrotoval
Při nehodě tří aut zemřel na dálnici D1 mezi Bohumínem a Polskem jeden člověk, další dva jsou...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 93
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 726x