Kanadou na kole - 106. den - Je na čase ukončit putování po stezce…
Pavel Kadlíček
Takhle to tu chodí. Ušel jsem přes šedesát kilometrů za tři dny, byl jsem úplně zhuntovaný a nepotkal jsem živou duši… Mé první kroky tudíž vedly do hospody na ochutnání oné místní tresky – což jsem bral jako odměnu za podstoupenou útrapu! Jelikož to bylo opět ve městečku Bay Bulls, kde se vědělo, že jsem ten pošuk na kole – majitel restaurace mi nandal dvounásobnou porci a já myslel, že prasknu z přežrání. Mám pocit, že na tuhle porci padla zásoba ryb na jeden měsíc… I když to jsem přehnal. Hlad má velké oči.
Osedlal jsem poté svého oře, abych v zápětí „sesedlal“, protože přišel první kopec… Nic už mě nemohlo zastavit. Přede mnou zůstala poslední meta – Cape Spear, nebo-li nejvýchodnější bod Ameriky. Stát na Cape Spear je vlastně stejné, jako dojet do cílového St. John´s, neboť je to opravdu na dohled. Mým přáním bylo, na Cape Spear nocovat a za časného rána poté dorazit do města. Věděl jsem ovšem, že nebude to lehké, jelikož Cape Spear je Národní památka v kompletní péči ochránců přírody, tudíž vrtění se ve stanu nebylo na denním pořádku… Ostatně je to asi stejné, jako si postavit stan na Hradčanech. A to jsem ještě nevěděl dvě věci. Že kopce vedoucí na samotný mys budou z kategorie „závratných“ a že mlha, která se dostavila během šesti minut, bude vystřídána deštěm a mrholením. Seděl jsem tedy pod jedinou stříškou místního WC a nechával se oplakávat kolemjdoucími turisty v pláštěnkách.
Noc byla jasná – průser. Přesto se na mě usmálo štěstí a jeden z taxikářů mi poradil, že ve spodní části ochozu je od druhé světové války obří bunkr ze střechou a že spát se dá jisto jistě tam. Šel jsem tedy po tmě a zároveň i po čichu. Bunkr totiž nesloužil pouze jako památník, nýbrž taky jako toaleta. Bohužel, nebylo jiného východiska a já postavil stan na jediném prochcaném – v tu chvíli suchém místě. V betonovém bunkru na betonové podlaze, za burácení vichru, lijáku, mlze a smradu z močoviny. Noc před finálovým dnem – jako vystřižená z hororu. I v takové slotě se vyrojila kolem třetí ráno banda pitomců, která se rozhodla udělat si z mého stanu terč pro vtipy a dobrou hodinu na mě pokřikovali… Jen jsem ležel a svíral v ruce nůž. Zbylo mi ještě dost chleba na hostinu o třech vykuchaných chodech!
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 66. -68. den
Loď odplouvala v devět .. tudíž bylo nezbytné nechat se probudit v šest. On mi vlastně ten budík ani drnčet nemusel, neboť ve stanu byly přijatelné dva stupně a vše na mém těle již bylo stejně vzhůru zimou. Zároveň se mnou brčel budík i izraelskému páru, který mi v kuchyni vysvětlil, že vstávají tak brzy hlavně proto, že v Porveniru - kam směřuje moje loď, se dnes odehrává obrovská slavnost, kam budou zajisté směřovat stovky lidí, neboť je sobota a navíc je to slavnost převážně o žrádle. Tudíž popadli batohy a prchli do přístavu rezervovat si místa. To mne trošku zneklidnilo a misku s dulce de leche jsem vylízal třikrát rychleji.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 63. -64. den
Vichr, který si vzal půl dne dovolené.. ..se vrátil do práce v jednu ráno. Dvakrát mi zatřepal stanem na pozdrav a pak to začalo. Byl jsem venku asi pětkrát, abych upevnil stan. Už mi došly kolíky, tudíž jsem na sebe navazoval různé špagáty a kotvil stan k dětské houpačce. Síla vichru mi tahala sopel, slzy a sundávala tepláky. Kdyby jelo kolem auto, asi by byli krápet vyplašení, vidět chlapa v jednu ráno s kalhotama na půl žerdi, kterak s provazem v ruce objímá dětské houpačky.. No pro klidnější spánek nebylo jiné možnosti. Když jsem se ráno probudil, byl vichr pořád v plné síle. Moji argentinci již byli na nohou s úsměvem, že je to vítr na naší stranu. Chtěl jsem vyrazit co nejdříve v jejich stopách, ale složit stan ve vichřici - to by mohla být další hra Erne Rubbika - který vynalezl Rubbikovu kostku.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 60. - 62. den
Budik zachrcel v pet rano....a ja okamzite a strelhbite vyrazil ze stanu. K memu zdeseni do uplne tmy a uplneho ticha. Zadny horolezecky srumec, zadne macky, cepiny, hole ani slunce v rozbresku. Jen tma, ticho a chrapani vukol. V tu chvili jsem byl asi nejnadrzenejsi horolezec Jizni Ameriky. Zalezl jsem tedy do spacaku, ale po pul hodine jsem neodolal, udelal si cafe, popadnul nachystane veci a vyrazil.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 57. - 59.den
Dnešek by se dál nazvat.. "O ledovci Perito Moreno", neboť jiný název by sem snad ani nepatřil. Bylo by nepřístojné, abych sem zařadil tuctové zážitky běžného dne, jako je například café, sprchování, kakání, chození po obchodech atd., když mi život a zvláště příroda složili k nohám zážitek v podobě největšího ledovce Petito Moreno. Stačí fakta: délka 30km, šířka 5km, výška 60m...
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 54. - 56.den
V noci začalo pršet.. ..a ráno to nevypadalo o nic lépe. S vědomím proměnlivosti jsme vyčkávali ve stanech a dočkali se. Bylo ještě hůř!.. I tak jsme vyrazili na plánovaný výšlap na ledovec. Cesta vedla ostře nahoru a já měl co dělat, abych to neotočil... ostře dolů. Spal jsem možná tři hodiny a měl jsem natolik špatné sny, že mě to rozladilo do extrému. Čím víc jsme se blížili k ledovci, tím více o sobě dávalo slunce vědět... a nahoře jsme dostali slunečné pohlazení naplno. Všichni jsme si posedali tak nějak o samotě, každý sám za sebe a čučeli na ten zázrak přírody. Já to prostě nechápu... V Evropě kvůli tomuhle pohledu jede člověk na tři místa a vystojí frontu a tady jsou ledovce asi jako kamení u cesty. Přesto dokáží vyrazit dech i otrlému. A tak jsem čuměl na tu nádheru a uvědomoval si svoji malost... a taky to, že mám hlad jako hovado.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Lesy chce předat mnichům bez soutěže. Smlouvu nachystal starosta předem
Premium Mohlo to být jedno z rozhodnutí, jakých města jako osmitisícové Milevsko udělají ročně stovky....
Stavební úřady se děsí novely, mluví o nejistotě a nabírají nové pracovníky
Stavební úřady napříč republikou se obávají reformy stavebního zákona. Kvůli nárůstu práce tak...
VIDEA TÝDNE: Potvrzený trest pro Feriho, živořící děti a Kobajašiho veleskok
Soud v Praze tento týden potvrdil exposlanci Dominiku Ferimu tříletý trest za znásilnění. Strážníci...
RECEPČNÍ
Quality Hotel Brno Exhibition Centre
Jihomoravský kraj
nabízený plat:
30 550 - 30 550 Kč
- Počet článků 93
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 726x