Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jižní Amerikou na kole - 37. den - Není to jednoduchá cesta..

27. 01. 2013 19:52:04
.. to tu prohlásím klidně na plnou hubu. Začíná se projevovat únava z nevyspaní a dlouhé štreky bez odpočinku. Na druhou stranu - jak zpívají Coldplay - nikdo neříkal, že to lehké bude. Tudíž přestávám brblat. Myslel jsem, že zátoka jezera, spaní na písku pět metrů od vody a naprostá opuštěnost bude mi zárukou klidného spaní, ale ouhaaa... Ve tři ráno lehce zafoukalo a písek mi vlétnul do tváře. Měsíc byl za mrakem a vše na chvíli ztichlo.. A pojednou " vzuuuuuuunk", zvednul se orkán a vše lítalo do minuty vzduchem. Bohužel i plachta mého stanu, který se vytrhnul i s kolíky a odletěl bůhví kam. Chtě, nechtě.... musel jsem ven a hledat ve tmě a křovinách můj příbytek. Vlny z jezera bouchaly o písek jako moře a vše mělo podezřelou barvu a chuť.... Naštěstí spánek přemohl sklíčeně tělo a ráno mne probudilo slunce na protějších kopcích.

Nic na světě jsem nepotřeboval tak, jako café. Ostatně, já vždycky potřebují café. Až u vás jednou budu spát, dejte mi raději café sami od sebe. Jinak na vás budu půl dne hledět a budou na mně při tom hledění sedat mouchy. Posprávnu nemělo být na cestě nic a nikdo, odkud by mohlo café spadnout. Bůh ovšem vyslyšel moje prosby a seslal mi rodinnou benzínku na dvacátém kilometrů. S úsměvem jsem objal paní a vyhrknul jsem prostě "potřebuju café", paní sice kývnula hlavou, ale dala mi najevo, že mašina na café blbne. Paní pochopila z mého pohledu, že kdybych měl mašinu ždímat v ruce, tak z ní to café dostanu. A tak mačkala knoflíky a mačkala.... až v mašině zachrčelo a káva se hrnula do polystyrénového porcelánu.. Bůh mne miluje, ale paní ne, neboť mě zkásnula o čtyřicet korun. Sednul jsem si s polystyrénem na patník a čučel do ranního rozbřesku. Bylo mi fajn... do té chvíle, než jsem se ohnal po hovadu a celou kávu vylil na zem. Sebevražda. Tortura. Smrt zděšením.... tohle se stát nemělo. Vešel jsem zpět k paní abych ji s šarmem postavil zpět k mašině. Ta mě ovšem vykolejila tím, že mi podala kýbl, smeták a hadru... poslala mě napustit vodu a uklidit po sobě vylitou kávu před benzínkou. Dokud nebylo uklizeno a vytřeno, nestoupla si k mašině repete. Tomu říkám přístup. Jsi prase a prasíš na mém pozemku - úkliď si!

Tak jako tak, dosáhnul jsem svého a den mohl začít. Čekala mne opět štreka přes sto kilometrů do El Bolsón po routa quarenta, neboli světové RN 40. Občas se kolem mne mihnula jezera, která se v této části světa stala již rutinou, ovšem hory dostaly jiný rozměr a velikost. Nekonečné zelené prostory naznačovaly neprostupnost a tvrdost andských velehor. Cesta lítala nahoru dolů a já musel překonat pět říčních údolí, což znamená, že jsem se vždycky doštrachal k tisíci metrům... a pak přišlo údolí a spadnul jsem sjezdem na šest set... a tak pořád dokola. Naštěstí jsem mohl řeku vždy využít jako základnu ke koupání a padnout do ní v kompletním oblečení, neboť po půlkilometru štrachání se do kopce byl jsem stejně suchý jako troud. V půli cesty narazil jsem na rodinou hospodu a nechal si naservírovat, co zrovna měli na plotně. Dorazili mne litrem piva na zapití..... a poté jsem jen upadnul do trávy před hospodou a oči volali po spánku. Bohužel. Očka moje. Válíme a balíme. Dojel jsem ve skvělém čase do El Bolsonu a proti všem pravidlům se ubytoval v kempu. Potřebují dát kolo do kupy a udělat nákupy na přejezd národním parkem. A hlavně... kemp je součástí věhlasného pivovaru El Bolson a ubytování mají pivo zdarma a slevu. To mi Zubr ani Ostravar nikdy nedá... a proto si jdu užít města, piva, jídla a svobody od brašen. Budu na chvíli malý, hodný turista......

více foto zde

Autor: Pavel Kadlíček | neděle 27.1.2013 19:52 | karma článku: 13.47 | přečteno: 366x


Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Michal Tříska

Lednicko-valtický areál - 1/2

Vydejte se do jednoho z nejrozsáhlejších upravených krajinných parků v Evropě, nebo možná i na celém světě, který je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.

19.9.2018 v 7:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 64 | Diskuse

Jan Paroubek

Tak tentokrát se to nezvrtlo ve Švýcarsku, ale ve Vyžlovce

Aneb všude platí: „všechno je jen o lidech“Proč lidé dělají to, co je nebaví? Proč, když je práce štve, dělají vše proto, aby naštvali i ostatní?Velmi volně navazuje na https://janparoubek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=676578

18.9.2018 v 16:45 | Karma článku: 11.41 | Přečteno: 261 | Diskuse

Vojtěch Wertich

Aviou Amerikou 2017 - Povodně v Peru

Povodeň strhla most na Panamericáně a odřízla tak jedinou možnou cestu na sever Peru, objížďka neexistuje a Jack s Avokádem Vás tentokrát ve svém deníku seznámí s tím, jak jsme si s nastalou situací poradili.

18.9.2018 v 14:00 | Karma článku: 8.83 | Přečteno: 150 | Diskuse

Klára Tůmová

Prší, prší

...jen se leje. Here comes the rain again. Je vcelku jedno, jak to celé nazveme, protože ve finále je potřeba jediné. Suchý a teplý pelech.

17.9.2018 v 17:11 | Karma článku: 11.17 | Přečteno: 277 | Diskuse

Libor O. Novotný

Dobré prase všechno spase XXXIX

Bývalá miss Belize Miriam má bistro hned za belizským parlamentem, takže tam prý občas skočí na rychlovku (samozřejmě rychlý oběd) i místní poslanci. My jsme se tam také stavili a já si dal specialitu dne - polévku z kravské nohy.

17.9.2018 v 15:00 | Karma článku: 18.05 | Přečteno: 1847 | Diskuse
Počet článků 93 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 723
"..Ahoj. Jmenuji se Pavel Kadlíček. Nikterak nevyčnívám, ani nezapadám. Tam někde v nitru jsem světoběžník, jenž prošel svět snad pětkrát křížem krážem - vždy po zhasnutí lampy na nočním stolku. Pravý světoběžník má mapy v knihovně. Já mám mapy dokonce i na toaletě. Pro všechny případy tam mám i atlas Evropy. Člověk nikdy neví. Jsem ďáblem posedlý cyklista a náruživý muzikant, což je pro duši světoběžníka přímo třaskavá směs. Takto v sedle kola objevuji svět a v hlavě rodí se mi hudba z potěšení. Mé koníčky se vlastně obohacují navzájem. Nestrádám."




Najdete na iDNES.cz