Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jižní Amerikou na kole - 34.den - Skoro bych zvolal..

23. 01. 2013 21:56:03
"jupííí, konečně pošmourno na obloze", ale nechtěl jsem se rouhat, aby mne to nemrzelo. Faktem zůstává, že nebudilo mě slunce, ale ševel větru a ospalo. Mám rád to počasí před deštěm, kdy se dá šlapat a šlapat, neboť máte pocit, že něčemu ujíždíte. Jelikož jsem spal u cesty a jen křoví mě dělilo od nakukování řidičů, nebylo moc času se protahovat. Měl jsem celou noc na důležité rozhodnutí a ráno jsem při pojídání suchých vloček mohl vyřknout ortel.Balón a klaunsky klobouk zůstanou zde na místě. Byť mi to trhalo srdce, nešlo to jinak. Klobouk znatelně zabíral pohled na moji reflexní vestu a balón je prostě balón. Schválně mi řekněte, kam by jste dali balón, když jedete na kole? Vezl jsem ho týden v helmě místo mé hlavy, ale tentokrát jsem již helmu potřeboval. Snažil jsem se jej vyfouknout a dovézt Amálce,... ale nešlo to. Rozhodnutí tedy tvrdé, ale prakticky praktické! Jak vidno, jsem chlap, lovec a drsoň!Nechám klidně balón a klobouk na místě a nehnu brvou....uffff!

Za brzkého rána jsem tedy vyrazil odlehčen zbytečnostmi, směr první argentinské město Junin. Krajina mi měla co nabídnout. Nekonečné prostory od obzoru po obzor a pasoucí se všechno. Úmyslně jsem vyfotil několik náhrobků podél cest, byť to normálně nedělám...., ale ty jihoamerické mě naprosto šokují aranžérským umem. Naprosto každý, kdo se tady zabije v autě dostane jako dárek vyzděnou, nebo svařenou kapličku a do ní to, co měl nejraději. Absolutně pravidelně tam stojí flaška s pivem, nebo jiným chlastem, oblíbené oblečení mrtvého a jeho nejmilejší věci. Když nejsou prachy na kapličku, tak se mu udělá z plastových flašek, neboť ty přežijí všechno. Vše se pak načančá fáborkama a prapory všeho druhu a motem "Ježíš je náš pán" Halelujah!

Vítr měl možnost dělat si tu co chce, a dával mi na srozuměnou, kdo že bude dole v argentinské Patagonii pánem.. Došlapal jsem do Juninu za minutu dvanáct. Ne tedy na hodinách, ale v mém břiše. Zásoby podarovaného jídla klesly na -1 a Junin byl vysvobozením. Ležérně sedící policie na svých těžkotonážních strojích mi řekla, kde najdu jediný bankomat a já zahnul na náměstí, abych se po chvíli zapojil do fronty na výběr peněz. Všichni čekali ve frontě trpělivě, jen ze mě čišelo zoufalství. Dokonce jsem z fronty odešel, abych zkusil přímo uvnitř banky vyměnit dolary. Fronta k přepážce uvnitř banky byla ale devětkrát delší než ta moje venku. Raději jsem slušné zacouval na svoje místo a vyčkal okamžiku štěstí. Mám pravidelně orosené všechny záhyby na těle, když čekám, zda-li bankomat v té či oné zemi vydá obnos. Vždy se za tím něco skrývá a tahle argentinská mrcha mne nechala desetkrát kartu vložit a zase vytáhnout se stovkou napisů ve španělštině, než jsem po jedenácté pochopil, že se tady karta vloží, namačká PIN a zase vytáhne... další transakce jsou již bez karty. Jednoduché? Pro Einsteina určitě, ale já měl problém dodělat školu!

Za svůj první mrzký argentinský peníz jsem si dal vysněné café, špagety a empatadas, což jsou plněné těstovinové zavinovačky masem a já jim naprosto propadnul. Za pár grošů máte v břiše kus receptury z říše slunce. A když jsem u toho slunce, tak to k polední opravdu vylezlo a opět rozpoutalo běsnění. To tu ale psát nebudu, neboť na vzkazníku mám nasraných komentů habaděj.. typu: "my tu odklízíme sníh a ty se mažeš krémem na opalování....hajzle!" No jo, s tím už nic nenadělám:-)..... ale zase smrdím potem víc než vy! Myslím!

Odjel jsem z Juninu kolem třetí a namířil si to do padesát kilometrů vzdáleného San Martin, jakožto horského střediska spravujícího národní park Lanin a Cestu jezer. K této cestě se naprosto obracela moje mysl, neboť jde o klenot mezi klenoty, neboli o jak jinak, štěrkovou cestu, která národním parkem lemuje tuším šest nebo sedm skvostných jezer a vytváří tak nezapomenutelné zážitky a výhledy. Tak doufám, že se nezmýlím. San Martin mě přivítal extrémním turistickým ruchem. Až takovým, že jsem měl chuť jej projet na jeden zátah. Kdyby mne ovšem nestrašila vzpomínka na předvčerejšek a na zapomenuté zásoby jídla. Chtě nechťe, musel jsem do obchodu udělat nákup nad nákupy, což znamená, koupit mrkev, jablko, sýr a salám, mléko a oplatky... Jelikož jde ale o posvátný večer u jezera, přikoupil jsem víno.... kdy spíše než nad ročníkem, zakotvil jsem u ceny... a tu jsem lehce přešvihnul, za 35kč... což bude kvalita a taky jsem koupil koření. Jsem v Argentině, tudíž na slavnostní večer - slavnostní steak. Naprotivá obchodu byla masna a já se snažil vysvětlit řezníkovi, že potřebují steak, který by vlezl do mého hrnečku vař a nechal se osmahnout příručním vařičem. Celé tohle povídání pochopila až řezníkova žena, předala jej do mužova ucha a ten složil z ramen zabitou krávu a odřezal z ní patu. Tu hodil na váhu a prohodil "30kč... to vám fakt stačí"? Jak mám doprdele vědět, jestli mi to stačí?,copak kupuju steaky denně? Prostě to naval a kdyžtak se doperu sušenkama!

Město se dostávalo do podvečerní skrumáže. Kolem jezera se korzovalo, hrála hudba, odevšad něco vonělo.. a já tušil, že pokud odjedu, budu mít problém najít spaní, neboť cesta je vytesaná do skály. Zeptal jsem se čtveřice cyklistů na nejbližší kemp? Aši čtyřicet minut...., pak se podívali na moje kolo a zvedli cifru.." hodina čtyřicet minut" Hrábnul jsem tedy do pedálů a po desíti kilometrech našel místo kempu oslnivý resort nad jezerem, něco ve stylu Dirty Dancing, neboť shora hrála podobná hudba. Lákala mne úžasná tráva v kopci nad resortem, ale musel jsem se prosmýknout kolem vrátného, což nebyl takový problém, neboť ten si opravoval auto... rozložil jsem se tedy na útesu o patro níže než ti, co zaplatili majlant a ustlal si přímo na kobylincích. Čerstvě jsem odhodil klackem, starší rukou a na přestárlé jsem položil vařič a rozjel steakovou show. Cibulka, rajčata, okurek, mrkev... na zaplnění břicha a drobek steak jako důkaz, že existuju.... Bylo to ve mně do vteřiny i s trávou, kůrou stromů a kobylincem, ale bylo to argentinsky vydatné a pestré... a takový má být i celý zítřejší den. Tak jdeme na to!

více foto zde

Autor: Pavel Kadlíček | středa 23.1.2013 21:56 | karma článku: 12.04 | přečteno: 554x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Milan Zajic

Když je neslunečno .....

Většinou jsem dávat fotografie, na kterých září slunce, obloha je modrá, květiny kvetou, nebo bělostný sníh září. Ale každý den zde není zalitý sluncem .......

21.11.2017 v 9:05 | Karma článku: 5.44 | Přečteno: 102 | Diskuse

Veronika Klesnilová

Ze života letušky

Za chvíli bychom měli startovat. Očima automaticky projíždím kabinu před sebou. Jedna rodinka s dítětem,...

21.11.2017 v 8:26 | Karma článku: 24.69 | Přečteno: 2847 | Diskuse

Vojtěch Marek

17 000 km stopem domů z Kamčatky V

Putování jednoho kluka od Pardubic z Kamčatky domů. Stopem. Z Kamčatky přes celou Sibiř, Ural až do Archangelsku. A pak přes Petrohrad a Ukrajinu domů.

21.11.2017 v 7:22 | Karma článku: 17.76 | Přečteno: 318 | Diskuse

Martin Úbl

Knižní bestseller letošních Vánoc

Přečtěte si první ukázku z právě vycházející knihy Neuvěřitelné příhody z hor / Nahoru můžeš, dolů musíš. Knihu lze objednávat zde: http://www.albatrosmedia.cz/tituly/37346813/neuveritelne-prihody-z-hor/ Pěkní čtení! Autor.

20.11.2017 v 13:01 | Karma článku: 5.88 | Přečteno: 302 | Diskuse

Petr Havránek

Šumava, vrch Ostrý.

Při našich občasných toulkách Šumavou jsme doposud tak trochu přehlíželi Železnorudsko. Jeden z posledních slunečních víkendů nám dává šanci k nápravě a tak nabíráme směr Špičák.

20.11.2017 v 7:00 | Karma článku: 15.73 | Přečteno: 254 | Diskuse
Počet článků 93 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 722
"..Ahoj. Jmenuji se Pavel Kadlíček. Nikterak nevyčnívám, ani nezapadám. Tam někde v nitru jsem světoběžník, jenž prošel svět snad pětkrát křížem krážem - vždy po zhasnutí lampy na nočním stolku. Pravý světoběžník má mapy v knihovně. Já mám mapy dokonce i na toaletě. Pro všechny případy tam mám i atlas Evropy. Člověk nikdy neví. Jsem ďáblem posedlý cyklista a náruživý muzikant, což je pro duši světoběžníka přímo třaskavá směs. Takto v sedle kola objevuji svět a v hlavě rodí se mi hudba z potěšení. Mé koníčky se vlastně obohacují navzájem. Nestrádám."


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.