Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jižní Amerikou na kole - 32.den - Každý ráj má své vykoupení..

21. 01. 2013 22:10:56
..a vykoupení ráje u horské řeky, kde jsem spal se jmenovalo "tabanos". Přišli, tedy lépe řečeno přiletěli hned za rozbřesku a udělali si pique-nique (pro Bobra piknik) přímo u mého stanu. Čekali jen až vylezu, aby rozpoutali rej a moji popravu. Tabanos, alias Black Flies jsou černá hovada velikosti Airbusu A-300. Nemají sosák, ale sbíječku, majzl a kladivo. Jejich systém lovu je udivující, zatímco jeden frajer přiletí před vaše oči a donutí vás švidrat, ostatní zbaveni mé ostražitosti přiletí zezadu, zapnou kompresory a pustí se do mých zad a nohou. Nevzdal jsem se a pustil se do boje. Za minutu jsem dokázal zabít přes tucet těchto násosku a vystrojil jim pohřeb. Ostatní to trošku zbrzdilo. Troškou myslím půl minutu.

Přesto jsem se nenechal připravit o výživnou ranní nahatou koupel, neboť nahatá koupel vás přivede zpět do pravěku.... myšlenkama samozřejmě. Obklopen křovinami a lesy všeho druhu, v řece plné ryb a sopkou na dosah, připadal jsem si v rouše adamově jako Robinson Crusoe - kterého zrovna čtu na svém Kindlu.. A jak jsem se tak oddával rochnění a nahánění Pátka, podíval jsem se na břeh a tam popíjelo pivo asi deset rybářů čekajíce pstruha. Pstruh nepstruh, většina měla v ruce mobil a fotili si nahatýho blba, jak chrochtá ve vodě a dělá stojky s camprlíkem ve vzduchu. Na světě není místo, kde by byl člověk sám více než 24 hodin... howgh!

Prašná cesta stoupala nadále do hor a pohledy byly přímo do rajské zahrady. Tedy, pokud zrovna neprojelo auto. Prach se neměl kam rozvířit a tak vystoupal nad cestu a trčel tam snad půl hodiny. Tedy, mohl tam trčet, ale vybral si raději mě namazaného krémem a spoceného.... tudíž sem byl do hodiny obalen prachem jako bych pracoval pro šťerkovny u pásu. Projížděl jsem sobotním ránem samoty a pastviny. Všude bylo ticho a klid, občas protnula sekačka vzduch a já šlapal s hlavou plnou provinění, že bylo nefér nechat doma Pajinu, aby sekala trávu sama. Sekání trávy byl a je, můj úkol. Trvalo mi to půl dne, než mi došlo, že naše sekačka chrápe zimním spánkem a moje hlava je zralá na výměnu. Ještě že tak, to by mi Pajina nezapomněla.

Zcela náhodně jsem dojel do jedné z horských osad, která slavila výročí a pozvala ostatní okolní osady na párty. Pozabíjeli všechno, co se doma hýbalo a párty mohla začít. Vrcholem byli místní Šediváci, protkaní tanečním souborem Chiláček a jako host prý taneční číslo z ostrova Rapa-Nui... No, možná byli namaskování jako Rapanuici, ale jelikož pak sedli do aut a zmizeli na diskotéku, tak jim nevěřím ani rapa ani nui!

Nechal jsem si naservírovat maso z lamy a dvě brambory, pivo a k tomu se vyfotil na přání asi s každým vesničanem. Naštěstí se rychle rozkřiklo, že jsem Čech a kam jedu, tudíž jsem to nemusel po x-té vysvětlovat. Bylo mi tam strašně dobře. Ta vůně, muzika, veselo... Jediné, co chybělo a to závažně byl Terčin táta - makrelový velemistr pan Havlík a jeho koření na maso a makrely. Kdyby tam byl, tak se zvedne úroveň, tržba a tlak... škoda. Cesta stále stoupala a já vjížděl do poslední vesnice. Poslední možnost nákupu a internetu v Chile. Mapučové mě zvali do svých krámku, abych koupil jejich sošky ze dřeva, ale ty bych v případě hladu sežral těžko.... ačkoliv! Nakoupil jsem v jednoduchém krámu a u café se seznámil se dvěma páry z Concepcionu. Se zaujetím si prohlíželi moji sbírku z cesty, která čítala klaunskou buřinku nalezenou v příkopě u Santiaga a modrý balón, nalezený v příkopě včera. Musel jsem jim vysvětlit, kterak jsem při průjezdu Kanadou našel po přikopách patnáct baseball čepic a všechny je přivezl domů. Tahle historka je zajisté pobavila, neboť po objímání a odjezdu se zničehonic vrátili a při průletu okolo vyhodili z auta baseball čepici s mohutným smíchem. Supeeer, dekujuuuu... další trofej!

Byl čas najít místo na spaní, což v téhle oblasti není až takový problém. Opět řeka čistá jako slovo boží, hory nad hlavou a řev zvířeny okolo. Tohle je pohádka... a konec civilizace před cestou do Argentiny. Tudíž dobrou noc, klidné sny, klid nohám před zítřkem a klid nervům před ranním vstáváním s přilétnuvšími tabanos.

více foto zde

Autor: Pavel Kadlíček | pondělí 21.1.2013 22:10 | karma článku: 12.71 | přečteno: 613x


Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Michal Tříska

Lednicko-valtický areál - 1/2

Vydejte se do jednoho z nejrozsáhlejších upravených krajinných parků v Evropě, nebo možná i na celém světě, který je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.

19.9.2018 v 7:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 6 | Diskuse

Jan Paroubek

Tak tentokrát se to nezvrtlo ve Švýcarsku, ale ve Vyžlovce

Aneb všude platí: „všechno je jen o lidech“Proč lidé dělají to, co je nebaví? Proč, když je práce štve, dělají vše proto, aby naštvali i ostatní?Velmi volně navazuje na https://janparoubek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=676578

18.9.2018 v 16:45 | Karma článku: 11.05 | Přečteno: 254 | Diskuse

Vojtěch Wertich

Aviou Amerikou 2017 - Povodně v Peru

Povodeň strhla most na Panamericáně a odřízla tak jedinou možnou cestu na sever Peru, objížďka neexistuje a Jack s Avokádem Vás tentokrát ve svém deníku seznámí s tím, jak jsme si s nastalou situací poradili.

18.9.2018 v 14:00 | Karma článku: 8.83 | Přečteno: 147 | Diskuse

Klára Tůmová

Prší, prší

...jen se leje. Here comes the rain again. Je vcelku jedno, jak to celé nazveme, protože ve finále je potřeba jediné. Suchý a teplý pelech.

17.9.2018 v 17:11 | Karma článku: 11.17 | Přečteno: 275 | Diskuse

Libor O. Novotný

Dobré prase všechno spase XXXIX

Bývalá miss Belize Miriam má bistro hned za belizským parlamentem, takže tam prý občas skočí na rychlovku (samozřejmě rychlý oběd) i místní poslanci. My jsme se tam také stavili a já si dal specialitu dne - polévku z kravské nohy.

17.9.2018 v 15:00 | Karma článku: 18.05 | Přečteno: 1847 | Diskuse
Počet článků 93 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 723
"..Ahoj. Jmenuji se Pavel Kadlíček. Nikterak nevyčnívám, ani nezapadám. Tam někde v nitru jsem světoběžník, jenž prošel svět snad pětkrát křížem krážem - vždy po zhasnutí lampy na nočním stolku. Pravý světoběžník má mapy v knihovně. Já mám mapy dokonce i na toaletě. Pro všechny případy tam mám i atlas Evropy. Člověk nikdy neví. Jsem ďáblem posedlý cyklista a náruživý muzikant, což je pro duši světoběžníka přímo třaskavá směs. Takto v sedle kola objevuji svět a v hlavě rodí se mi hudba z potěšení. Mé koníčky se vlastně obohacují navzájem. Nestrádám."




Najdete na iDNES.cz