Jižní Amerikou na kole - 32.den - Každý ráj má své vykoupení..

21. 01. 2013 22:10:56
..a vykoupení ráje u horské řeky, kde jsem spal se jmenovalo "tabanos". Přišli, tedy lépe řečeno přiletěli hned za rozbřesku a udělali si pique-nique (pro Bobra piknik) přímo u mého stanu. Čekali jen až vylezu, aby rozpoutali rej a moji popravu. Tabanos, alias Black Flies jsou černá hovada velikosti Airbusu A-300. Nemají sosák, ale sbíječku, majzl a kladivo. Jejich systém lovu je udivující, zatímco jeden frajer přiletí před vaše oči a donutí vás švidrat, ostatní zbaveni mé ostražitosti přiletí zezadu, zapnou kompresory a pustí se do mých zad a nohou. Nevzdal jsem se a pustil se do boje. Za minutu jsem dokázal zabít přes tucet těchto násosku a vystrojil jim pohřeb. Ostatní to trošku zbrzdilo. Troškou myslím půl minutu.


Přesto jsem se nenechal připravit o výživnou ranní nahatou koupel, neboť nahatá koupel vás přivede zpět do pravěku.... myšlenkama samozřejmě. Obklopen křovinami a lesy všeho druhu, v řece plné ryb a sopkou na dosah, připadal jsem si v rouše adamově jako Robinson Crusoe - kterého zrovna čtu na svém Kindlu.. A jak jsem se tak oddával rochnění a nahánění Pátka, podíval jsem se na břeh a tam popíjelo pivo asi deset rybářů čekajíce pstruha. Pstruh nepstruh, většina měla v ruce mobil a fotili si nahatýho blba, jak chrochtá ve vodě a dělá stojky s camprlíkem ve vzduchu. Na světě není místo, kde by byl člověk sám více než 24 hodin... howgh!


Prašná cesta stoupala nadále do hor a pohledy byly přímo do rajské zahrady. Tedy, pokud zrovna neprojelo auto. Prach se neměl kam rozvířit a tak vystoupal nad cestu a trčel tam snad půl hodiny. Tedy, mohl tam trčet, ale vybral si raději mě namazaného krémem a spoceného.... tudíž sem byl do hodiny obalen prachem jako bych pracoval pro šťerkovny u pásu. Projížděl jsem sobotním ránem samoty a pastviny. Všude bylo ticho a klid, občas protnula sekačka vzduch a já šlapal s hlavou plnou provinění, že bylo nefér nechat doma Pajinu, aby sekala trávu sama. Sekání trávy byl a je, můj úkol. Trvalo mi to půl dne, než mi došlo, že naše sekačka chrápe zimním spánkem a moje hlava je zralá na výměnu. Ještě že tak, to by mi Pajina nezapomněla.

Zcela náhodně jsem dojel do jedné z horských osad, která slavila výročí a pozvala ostatní okolní osady na párty. Pozabíjeli všechno, co se doma hýbalo a párty mohla začít. Vrcholem byli místní Šediváci, protkaní tanečním souborem Chiláček a jako host prý taneční číslo z ostrova Rapa-Nui... No, možná byli namaskování jako Rapanuici, ale jelikož pak sedli do aut a zmizeli na diskotéku, tak jim nevěřím ani rapa ani nui!


Nechal jsem si naservírovat maso z lamy a dvě brambory, pivo a k tomu se vyfotil na přání asi s každým vesničanem. Naštěstí se rychle rozkřiklo, že jsem Čech a kam jedu, tudíž jsem to nemusel po x-té vysvětlovat. Bylo mi tam strašně dobře. Ta vůně, muzika, veselo... Jediné, co chybělo a to závažně byl Terčin táta - makrelový velemistr pan Havlík a jeho koření na maso a makrely. Kdyby tam byl, tak se zvedne úroveň, tržba a tlak... škoda. Cesta stále stoupala a já vjížděl do poslední vesnice. Poslední možnost nákupu a internetu v Chile. Mapučové mě zvali do svých krámku, abych koupil jejich sošky ze dřeva, ale ty bych v případě hladu sežral těžko.... ačkoliv! Nakoupil jsem v jednoduchém krámu a u café se seznámil se dvěma páry z Concepcionu. Se zaujetím si prohlíželi moji sbírku z cesty, která čítala klaunskou buřinku nalezenou v příkopě u Santiaga a modrý balón, nalezený v příkopě včera. Musel jsem jim vysvětlit, kterak jsem při průjezdu Kanadou našel po přikopách patnáct baseball čepic a všechny je přivezl domů. Tahle historka je zajisté pobavila, neboť po objímání a odjezdu se zničehonic vrátili a při průletu okolo vyhodili z auta baseball čepici s mohutným smíchem. Supeeer, dekujuuuu... další trofej!


Byl čas najít místo na spaní, což v téhle oblasti není až takový problém. Opět řeka čistá jako slovo boží, hory nad hlavou a řev zvířeny okolo. Tohle je pohádka... a konec civilizace před cestou do Argentiny. Tudíž dobrou noc, klidné sny, klid nohám před zítřkem a klid nervům před ranním vstáváním s přilétnuvšími tabanos.

více foto zde

Autor: Pavel Kadlíček | pondělí 21.1.2013 22:10 | karma článku: 13.87 | přečteno: 615x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Jan Vaverka

Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie

Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.

29.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 26 | Diskuse

Martin Faltýn

Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko

Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.

29.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 56 | Diskuse

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 20.12 | Přečteno: 494 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.59 | Přečteno: 234 | Diskuse
Počet článků 93 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 726
"..Ahoj. Jmenuji se Pavel Kadlíček. Nikterak nevyčnívám, ani nezapadám. Tam někde v nitru jsem světoběžník, jenž prošel svět snad pětkrát křížem krážem - vždy po zhasnutí lampy na nočním stolku. Pravý světoběžník má mapy v knihovně. Já mám mapy dokonce i na toaletě. Pro všechny případy tam mám i atlas Evropy. Člověk nikdy neví. Jsem ďáblem posedlý cyklista a náruživý muzikant, což je pro duši světoběžníka přímo třaskavá směs. Takto v sedle kola objevuji svět a v hlavě rodí se mi hudba z potěšení. Mé koníčky se vlastně obohacují navzájem. Nestrádám."

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...