Jižní Amerikou na kole - 27.-29. den - Je nesmírně těžké posoudit..

16. 01. 2013 10:29:24
.. Santiago de Chile, neboť já zůstal ohromen, v úžasu, fascinován a s hubou dokořán. Doslova jsem si chrochtal, jako ryba ve vodě - což je slovní spojení na dvě facky. Já posuzoval zvuk města jako někdo, kdo se přiřítil z pekelné sloje a cvrkot města ve mně vyvolával stav blaženosti. Místní nad moji glorifikací města nechápavě kroutili hlavou a v rámci vnitřní předpojatosti líčili surové zážitky městské aglomerace, ťukajíce mi na čelo. Prd, prd, prd! Já prostě objevil svoji Paříž v Jižní americe.

Možná tomu pomohlo místo pobytu, neboť hostel na adrese Vicuňa Mackenna stál přímo v jámě lvové a v recepci mu šéfovala typický krásná češka Markéta, se kterou jsem měl ubytování dohodnuté již týden. Zbaven nákladu a zodpovědnosti, mohl jsem vyrazit do víru velkoměsta, které je svoji polohou předurčeno k tomu, aby příchozivší dělali:"jééé". Já vím, že "jééé" se dá dělat kdekoliv. I v Přerově se dá dělat "jééé". Ale nechci sem psát sprosťárny, neboť tohle je prostor pro Santiago.

Santiago de Chile

Náměšti Plaza del Armas jako středobod všeho mi učarovalo otevřeností. Každý si tu prostě něco otevřel. Někdo pivo, někdo víno, někdo knihu, další srdce... Náměstí pulsovalo, křesťanské sdružení složené kupodivu ze samých chlapů zpívalo a hrálo nějaký silně falešný song o svobodě a většina se dostávala do transu máváním bible nad hlavou. Já si tedy myslím, že se mácháním bible nad hlavou snažili udržet spíše rovnováhu poté, co se srdečně otevřeli..... a požili. Náměstí vévodila hra v šachy. Pravděpodobně každodenní, což působilo světácky. Tvořili se desítky hloučků, všichni dumali, radili, král lítal zleva doprava, kůň byl chvíli na D6 a pak odcválal do tmy, hráči křičeli na notorické poradce "Držte hubu... potřebují klid", zatímco nohu stolu počural pes. Vše jak má být ve skoro pětimiliónovém městě.

Santiago de Chile

Prošel jsem obchodní zónu, kde se mě předem ptali, zda-li je něco, co jsem ještě v životě neviděl- aby mi to v zápětí chtěli prodat. Nevynechal jsem ani jednu z bizardností města - Café con piernas, neboli Kavárnu s nohama. Jde o síť kaváren v centru, kde se nesedí, nýbrž stojí a obsluha má povinnost chodit co nejvýstředněji oblečena. Samosebou, že jde o dámskou obsluhu, neboť chlap v tangách servírující mi café je po jízdě autobusem moje druhá noční můra! Prostě, kavárna s nohama je absolutní bizzar, kde by mě zajímalo, nakolik mají ti starší páprdové rádi café a nakolik se chodí jen čučet na pomyslný ráj. Podle mě musí každý třetí chlap v Santiagu umřít na infarkt,... a to z přemíry kávy a z čumění.

Santiago de Chile

Zabrouzdal jsem do místních parku a na vyhlídkovou horu Cerro Saň Cristóbal, kde na mne čekala Panna Maria a papež Jan Pavel ll - samozřejmě ve formě sochy, to dá rozum. Šokoval mě počet líbajících se lidí. Nikdy, opravdu nikdy sem neviděl tolik lidí se líbat jako při návštěvě Santiaga. Ani na zábavě v Kokorách v létě 1999,.. a to byla nějaká zábava, panečku! Prostě všichni tady prožívají to teplo, klid a ruch velkoměsta ve svém vlastním světě..... kromě mě, uff! Nechtějte po mně, abych se rozepisoval o jídle, kavárnách, zahrádkách a předzahrádkách, o radosti z nových chutí a blaženosti "být při tom". Tohle město je prostě megapole hospod a barů a některé čtvrti byly problematické i pro jízdu na kole. Jak z důvodů pulzujícího davu hledajícího tu pravou nalejvárnu či gurmánskou svatyni, tak z důvodů přemíry vůní, které mi doslova cukaly s řídítky. Nedivil bych se, kdybych měl z důvodů vůně z jídla ohnutý ráfek na kole. Vše bylo dotaženo k takové dokonalosti, že bankomaty jsou dokonce přímo v restauracích, což občas nutí vaší peněženku tancovat na stole. Jestliže je v Santiagu pět miliónů lidí, pak bankomatů je přinejmenším stejně. Každý v Santiagu má prostě právo na svůj bankomat.

Santiago de Chile

A taky se tu hodně protestuje. Skoro na každém rohu se proti něčemu protestuje. Ale tak příjemně a s mírou. Vezmou se kytary, bubínky, zapnou se kamery aby byl důkaz vzpoury - po vzoru fundamenatalistu - a jde se na věc, neboli jde se zpívat. Je fajn, že sotva se dozpívalo, neboli sotva se ukončil protest, hned se přešlo na líbání,.... čímž já mohl odejít. Jako momentální single jsem prostě špatný typ na protesty. Jediným protestem, kvůli kterému bych si já stoupnul na roh by byl ten "proti pečivu na váhu". Zde se totiž pečivo váží, takže pokud vystojíte frontu u pokladny a mrsknete na pás čtyři housky, tak vás mrsknou zpátky k váze a absolvujete vše znovu. Což samozřejmě po pětadvacáté nebaví. Ale člověk si zvykne. Mohl bych psát hodiny o tomhle městě, ale je to zbytečné. Tohle je lepší vidět na vlastní oči, neboť je málo měst, kde vidíte zasněžené hory z centra města. Samozřejmě ve švýcarském Svatém Mořici je výhled stejný. Ale když se budou v Mořici pářit dva psi na ulici - zastaví kvůli pohoršení dopravu. To v Santiagu se za veřejný výkon psům tleská a ještě se jim pohodí kus chleba - samozřejmě zvaženého. A tomuhle stylu zase tleskám já. Takže Alíku, Asto..... do tohó!

více foto zde

Autor: Pavel Kadlíček | středa 16.1.2013 10:29 | karma článku: 11.80 | přečteno: 610x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Jan Tichý(Bnj)

Autem nebo vlakem?

Bývaly doby, kdy jsem měl jasno. Vlakem, jak jinak. Neměl jsem auto ani řidičák. Bydlel jsem v Kolíně. A odtud se dostanete vlakem všude.

23.7.2019 v 21:07 | Karma článku: 11.78 | Přečteno: 213 | Diskuse

Ladislav Větvička

Rusko jednostranně zrušilo vizovu povinnost - česka medjyalni scena se to snaži tajit?

Česka republika měla s Ruskem bezvizovy styk až do roku 2002, kdy zme Rusum museli zavest vizovu povinnost jako sučast bruselskych dohod.

23.7.2019 v 11:11 | Karma článku: 43.47 | Přečteno: 3808 | Diskuse

Jaroslav Babel

Léto roku devatenáctého (7.)

Potřetí v tradičním termínu a prakticky po stejné trase, ovšem s novými cíli. A jestliže jsem dříve čtenáře lákal na bloudění i nečekané příhody, na vše jmenované došlo i tentokrát. Taková byla první cesta léta roku devatenáctého.

23.7.2019 v 9:19 | Karma článku: 7.34 | Přečteno: 136 | Diskuse

Michal Tříska

Evropská Amazonka /2 - Beuron - Ulm

V druhém článku vám ukážu mou ušlou trasu z německé obce Beuron do města Ulm. Vzdálenost mezi těmito místy byla okolo 127 km a šel jsem ji necelých pět dní.

23.7.2019 v 9:00 | Karma článku: 9.58 | Přečteno: 119 | Diskuse

Tomáš Flaška

Boj proti turistům

Posvátná dojná kráva - turisté - začínají jít na nervy již mnoha místům světa a ta vymýšlí, jak je omezit, ne-li se jich zbavit. Naposled např. Barcelona, nebo zavedení "vstupného" do Benátek. To Praha na to jde jinak.

22.7.2019 v 15:47 | Karma článku: 43.59 | Přečteno: 6125 | Diskuse
Počet článků 93 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 724
"..Ahoj. Jmenuji se Pavel Kadlíček. Nikterak nevyčnívám, ani nezapadám. Tam někde v nitru jsem světoběžník, jenž prošel svět snad pětkrát křížem krážem - vždy po zhasnutí lampy na nočním stolku. Pravý světoběžník má mapy v knihovně. Já mám mapy dokonce i na toaletě. Pro všechny případy tam mám i atlas Evropy. Člověk nikdy neví. Jsem ďáblem posedlý cyklista a náruživý muzikant, což je pro duši světoběžníka přímo třaskavá směs. Takto v sedle kola objevuji svět a v hlavě rodí se mi hudba z potěšení. Mé koníčky se vlastně obohacují navzájem. Nestrádám."

Najdete na iDNES.cz