Jižní Amerikou na kole -25.den - Celý jeden den čekání na autobus..

13. 01. 2013 22:15:08
.. to máte 24 hodin. To máte času, že nevíte co s ním. Tedy, normálně by jste věděli, ale když jste v noře, jako je Calama, tak koulíte očima.... protože i tak se dá zabít čas. Já chtěl tento prostoj využít k návštěvě již zmíněné Chuquicamaty, neboli největšího povrchového dolu na světě. Dlouho jsem se rozmýšlel, neboť jde o díru v zemi ... a neznám moc lidí, kteří by si zaplatili za čumendu "do díry". Naštěstí je prý společnost díru vlastnicí - Codelco group - slušně vychovaná a oproti jiným vlastníkům děr, např. Macocha group - požaduje pouze dobrovolné čučovné.

Za tento bakšiš vás proškolí, pustí vám film, kterak díru hloubili a nakonec vás na dvě hodiny odvezou na zážitek. Dle informací z vnějšího světa, neboli ze světa mimo díru, jde o zážitek po dechu lapající a to hlavně pro děrofily. Vždyť samotná díra má skoro pět kilometrů na délku a kilometr do hloubky a šťourají se v ní již sto let. Ostatně, za sto let se dají s krumpáčem v ruce udělat divy. Měď, které je v téhle díře zásoba na dalších sto let, živí Chilany nadmíru dobře a tohle měděné prvenství jim prý nemá kdo vyfouknout. No, ještě se uvidí. Tak mne napadá, jelikož píšu bez diakritiky,.. jestli chápete, že se v dole teží měď a né med!! To by byl totiž úplně jiný, uchvacující příběh.

Celou tuhle informační desetiminutovku bych mohl zakončit tím, že jsem přijel do společnosti Codelco, abych zjistil že v sobotu a neděli se do díry nečumí. Je to k vzteku, ale chápu, že i díra má právo na klid. Rozhodnul jsem se tedy, že do Chuqui zajedu na kole i s vědomím, že do areálu nenahlédnu, ale že budu alespoň na okamžik součástí měděného světa. Výpadovka mne vyvedla za město a já měl tu šílenost přímo před očima. Chybělo mi šestnáct kilometrů, ale velikost onoho lidského díla vzdálenost zkracovala. Čím jsem byl blíže, tím větší pocit hnusu a nechutenství jsem v sobě měl. Nahromaděná struska vytvořila nové pohoří, nad lomem velikosti města se vznášel rezavý prach, po cestě jezdila auta velikosti obřího kola ve vídeňském Prateru a vůkol, kam až oko dohlédlo jen prach, písek, vítr a Dalího pískové barvy. Zastavil jsem na přilehlém hřbitově, hladil si psa, který se pravděpodobně odmítal vzdát svého pana a civěl na to "podivno". Vše ještě umocnil nápis na protějším kamení, že Bůh existuje...., zřejmě nějaký znalec.

Calama

Calama

Zničehonic, se mi tam již nechtělo. To mužů, po návratu domů zajet s Majerem do ostravské koksovny, do karvinského revíru, nebo do Třínce... zalapat si po dechu jako ryba a dostanu to i s kratkozobakovym překladem. Otočil jsem tedy kolo zpět do města a užíval si vnitřní zelené. Nakoupil jsem maso, rýži na rizoto, víno a uvelebil se ve stínu stromů svého kempu, kde jsem zcela osamocen jedl, zřal a hodoval s výhledem na kopec Chuqui. Se zamaštěnou hubou posílal jsem na dálku vnitřní sílu všem pracovníkům v dole a zároveň společnosti Codelco vzkaz: až narazíte v dole na nevyčerpatelnou zásobu piva, nebo hovězích steaku, tak k vám těch dvacet kilometrů sjedu..., ale na měď, na tu já vám dámy a pánové.... seru!

Calama

více foto zde

Autor: Pavel Kadlíček | neděle 13.1.2013 22:15 | karma článku: 11.13 | přečteno: 577x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Jan Tichý(Bnj)

Autem nebo vlakem?

Bývaly doby, kdy jsem měl jasno. Vlakem, jak jinak. Neměl jsem auto ani řidičák. Bydlel jsem v Kolíně. A odtud se dostanete vlakem všude.

23.7.2019 v 21:07 | Karma článku: 12.11 | Přečteno: 216 | Diskuse

Ladislav Větvička

Rusko jednostranně zrušilo vizovu povinnost - česka medjyalni scena se to snaži tajit?

Česka republika měla s Ruskem bezvizovy styk až do roku 2002, kdy zme Rusum museli zavest vizovu povinnost jako sučast bruselskych dohod.

23.7.2019 v 11:11 | Karma článku: 43.49 | Přečteno: 3822 | Diskuse

Jaroslav Babel

Léto roku devatenáctého (7.)

Potřetí v tradičním termínu a prakticky po stejné trase, ovšem s novými cíli. A jestliže jsem dříve čtenáře lákal na bloudění i nečekané příhody, na vše jmenované došlo i tentokrát. Taková byla první cesta léta roku devatenáctého.

23.7.2019 v 9:19 | Karma článku: 7.34 | Přečteno: 136 | Diskuse

Michal Tříska

Evropská Amazonka /2 - Beuron - Ulm

V druhém článku vám ukážu mou ušlou trasu z německé obce Beuron do města Ulm. Vzdálenost mezi těmito místy byla okolo 127 km a šel jsem ji necelých pět dní.

23.7.2019 v 9:00 | Karma článku: 9.58 | Přečteno: 119 | Diskuse

Tomáš Flaška

Boj proti turistům

Posvátná dojná kráva - turisté - začínají jít na nervy již mnoha místům světa a ta vymýšlí, jak je omezit, ne-li se jich zbavit. Naposled např. Barcelona, nebo zavedení "vstupného" do Benátek. To Praha na to jde jinak.

22.7.2019 v 15:47 | Karma článku: 43.59 | Přečteno: 6127 | Diskuse
Počet článků 93 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 724
"..Ahoj. Jmenuji se Pavel Kadlíček. Nikterak nevyčnívám, ani nezapadám. Tam někde v nitru jsem světoběžník, jenž prošel svět snad pětkrát křížem krážem - vždy po zhasnutí lampy na nočním stolku. Pravý světoběžník má mapy v knihovně. Já mám mapy dokonce i na toaletě. Pro všechny případy tam mám i atlas Evropy. Člověk nikdy neví. Jsem ďáblem posedlý cyklista a náruživý muzikant, což je pro duši světoběžníka přímo třaskavá směs. Takto v sedle kola objevuji svět a v hlavě rodí se mi hudba z potěšení. Mé koníčky se vlastně obohacují navzájem. Nestrádám."

Najdete na iDNES.cz