Jižní Amerikou na kole - 17. den - Chiquana byla mezníkem na cestě.

5. 01. 2013 23:00:37
..měl sem celou vojenskou snídani čas přemýšlet, co dál. Pokoušel jsem se rozžvýkat starou bulku, popřípadě ji rozmělnit jistým pokusem o kávu a předat mozku velení, nechť rozhodně. První z variant, vrátit se přes salár na cestu smrti, pokračovat 40km na Chilskou hranici a definitivně opustit sídlo hada, nebo pokračovat směrem do oblak k lagunám v pěti tisících metrech, neboli prožít cyklo-hardcore. Laguny byly vždy v rámci plánování na prvním místě, netušil sem ovšem, že mne bolivijské podmínky doslova potrhají na kusy a budu klidně ochoten v rámci zdraví, pohody a duševní i tělesné očisty laguny vzdát. Nakonec jsem poděkoval vojsku, zasalutoval, zvolal ať žije prezident a zadal do navigace směr laguny. Odpovědnost si ponesu sám.

Chiquana - odbočka na Laguny

Dvacet kilometrů za Chiquanou to začalo. Prudké stoupání do 4200metrů, jen po kamení a písku. Nedokázal sem jet ani deset metrů v sedle. Kolo se pořád bořilo, slunce pálilo jako blázen a já zjistil že mám vodnaté puchýře i na zádech, byť sem byl namazaný a oblečený. Tlačil sem kolo nahoru pět hodin a celou tu dobu měl po levé ruce vulkán Chiquana. Co deset metrů sem odpočíval kvůli narůstající výšce i námaze. Bylo mi jasné, že v těchto končinách již nepotkám nikoho, s výjimkou terenních aut, které povezou turisty na čumendu do hor. Nebyl sem ovšem na jejich trase a začala mi starost o vodu. Nic není v těhle končinách důležitější než voda a chladná hlava. Měl sem pět litrů, z toho tři byly pryč ještě pod vrcholem. Žvýkání koky mi pomohlo zastavit chuť na pití na dobré dvě hodiny, přesto mi zbývala poslední láhev a navigace ukazovala, že na trase turistických off-roadu budu za deset kilometrů. Nasadil sem radikální řešení. Napil sem se vždy z plná hrdla, abych oblbnul mozek a pak půlku vrátil zpět do flašky. Byly to moje sliny, takže žádná pachuť... a s touhle habaďurou sem dotlačil kolo až na stezku vyježděnou terenními auty.

Chiquana - odbočka na Laguny

Bylo pět večer a já měl najeto, či spíše nachozeno 45km. Sednul sem si na bobek a čekal a čekal. V tom jsem viděl oblaka prachu, jak se řítí z kopců auto. Stoupnul sem do cesty, držíce flašku v ruce. Auto duplo na brzdy, japončí uvnitř řvali "Arigato", cvakali foťáky, řidič mi nesl dvě flašky s vodou a mne se chtělo tančit. Zkusil sem to u druhého auta a vše proběhlo naprosto stejně. Z téhle trasy bych snad již neměl uhnout, díky čemuž bych mohl být živený z turistických milodarů. Před výstupem do 4300 sem rozdělal stan na písčité planině a nabouchal do sebe tuňáka s mrkví, čokoládou, oplatkem, jablkem... Prostě tělo křičelo od bolesti, ale jídlo mu zacpávalo hubu. Seděl sem před stanem a nechal se ukájet pohledem na čoudící vulkán Ollague a Cero Caquella..krása, ale nesmírně drsná. Nechápu, proč tuhle krásu umístil nejvyšší stvořitel zrovna sem. Mohl to prdnout za Přerov a večer jsem byl doma!

více foto zde

Autor: Pavel Kadlíček | sobota 5.1.2013 23:00 | karma článku: 13.05 | přečteno: 653x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Jan Tichý(Bnj)

Autem nebo vlakem?

Bývaly doby, kdy jsem měl jasno. Vlakem, jak jinak. Neměl jsem auto ani řidičák. Bydlel jsem v Kolíně. A odtud se dostanete vlakem všude.

23.7.2019 v 21:07 | Karma článku: 12.11 | Přečteno: 213 | Diskuse

Ladislav Větvička

Rusko jednostranně zrušilo vizovu povinnost - česka medjyalni scena se to snaži tajit?

Česka republika měla s Ruskem bezvizovy styk až do roku 2002, kdy zme Rusum museli zavest vizovu povinnost jako sučast bruselskych dohod.

23.7.2019 v 11:11 | Karma článku: 43.48 | Přečteno: 3816 | Diskuse

Jaroslav Babel

Léto roku devatenáctého (7.)

Potřetí v tradičním termínu a prakticky po stejné trase, ovšem s novými cíli. A jestliže jsem dříve čtenáře lákal na bloudění i nečekané příhody, na vše jmenované došlo i tentokrát. Taková byla první cesta léta roku devatenáctého.

23.7.2019 v 9:19 | Karma článku: 7.34 | Přečteno: 136 | Diskuse

Michal Tříska

Evropská Amazonka /2 - Beuron - Ulm

V druhém článku vám ukážu mou ušlou trasu z německé obce Beuron do města Ulm. Vzdálenost mezi těmito místy byla okolo 127 km a šel jsem ji necelých pět dní.

23.7.2019 v 9:00 | Karma článku: 9.58 | Přečteno: 119 | Diskuse

Tomáš Flaška

Boj proti turistům

Posvátná dojná kráva - turisté - začínají jít na nervy již mnoha místům světa a ta vymýšlí, jak je omezit, ne-li se jich zbavit. Naposled např. Barcelona, nebo zavedení "vstupného" do Benátek. To Praha na to jde jinak.

22.7.2019 v 15:47 | Karma článku: 43.59 | Přečteno: 6127 | Diskuse
Počet článků 93 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 724
"..Ahoj. Jmenuji se Pavel Kadlíček. Nikterak nevyčnívám, ani nezapadám. Tam někde v nitru jsem světoběžník, jenž prošel svět snad pětkrát křížem krážem - vždy po zhasnutí lampy na nočním stolku. Pravý světoběžník má mapy v knihovně. Já mám mapy dokonce i na toaletě. Pro všechny případy tam mám i atlas Evropy. Člověk nikdy neví. Jsem ďáblem posedlý cyklista a náruživý muzikant, což je pro duši světoběžníka přímo třaskavá směs. Takto v sedle kola objevuji svět a v hlavě rodí se mi hudba z potěšení. Mé koníčky se vlastně obohacují navzájem. Nestrádám."

Najdete na iDNES.cz