Jižní Amerikou na kole - 15. den - Nastal čas odjezdu z civilizace.

3. 01. 2013 20:49:27
..tedy, pokud se osada Uyuni dá civilizací nazvat. Uyuni v místním nářečí prý znamená dvorek. A on to dvorek donedávna taky byl, než začali jezdit zvědavci z celého světa, aby dělali "juuuu", při čučení na největší solné jezero světa. A Uyuni toho využilo do maxima a přednádražní náměstíčko stvořilo k obrazu cizinců. To aby nemuseli požírat a popíjet místní šílenosti a zachovali si svůj mimo-bolivijský standart. Já si v tomhle nebolivijském prostředí dal poslední café, pak sem zašel na tržiště mezi místní na kotletu z lamy a polévku z kuřete, na poštu a na záchod.... a zamával městu.

Projel sem chudinskou čtvrti přímo k jedné z místních atrakcí - ke hřbitovu vlaků. Na nekonečné planině byly poházeny parní lokomotivy a vagóny, aby dělaly posmrtně kulisu turistům z celého světa. Mé srdce nádražáka drželo minutu ticha... i když, to sem přehnal. Prostě sem to blejsknul, jednu parní bobinu sem poplácal a razil dál.

Uyuni - Rio Grande

Čekala mne dlouhá štreka do Rio Grande. Ještě na hotelu stáhnul sem si z netu pojednání od nějakého američana o kvalitě cesty a o rozmístění vesnic ve směru Uyuni - Chile. Byl jsem tedy vybaven informacemi pro dvoudenní cestu. Příšerně nudná krajina a nekonečné vzdálenosti mne nutily šlápnout mocněji do pedálu, abych po sedmdesáti kilometrech dojel k odbočce na Rio Grande. Bylo mi divné, že širší cesta pokračuje dál, zatímco mezistátní se stává kvalitně odrbanou polňačkou. Řidic čůrající na své přední kolo mi potvrdil, že je to tak správně - tudíž sem vyrazil.

Uyuni - Rio Grande

Začal jeden z největších bojů v rámci mé cyklistiky. Cesta se proměnila v peklo bez aut, civilizace, značení. Povrch byl něco tak strašného, že sem mezi roletami lítal z leva do prava, zkoušel to mimo cestu... no nic nepomáhalo. Přidal se silný protivítr a moje rychlost se pohybovala mezi osmičkou a desítkou. Do Rio Grande chybělo 30km, no vědomí, že tahle cesta má 250km po hranice s Chile mne dovádělo k šílenství. Znovu a znovu sem držel ve vichru papír se zápisky onoho američana, který psal, že cesta má dobrý, občas hrbatý povrch a že v Rio Grande je ubytování a spousta obchodů. Buď byl američan na drogách, nebo měl zálusk svými informacemi vyvraždit půlku cyklosvěta.

Uyuni - Rio GrandeUyuni - Rio Grande

Zatímco já padal po dvacáté v písečných závějích a roletách, udělalo se nade mnou černo a já dál maximum do toho, abych dorazil do Rio Grande, takřka za minutu dvanáct. Zvedal se uragán a blesky lítaly zleva do prava. Zastavil sem u party zedníků a optal se na ubytování. Tahle otázka pobavila zedníky, vesnici a zřejmě i boha, neboť na chvilku přestalo foukat. Ani ubytování, ani jídlo, nic nic, zhola nic a ještě navrch ujištění, že cesta má v dalším úseku ještě horší kvalitu.

Sedl sem si na bobek a nechal se olizovat místním psem. Pro zahnání hladu, začal sem olizovat i já psa, což přimělo jednoho ze zedníků aby sehnal místního bose a ten mi předal klíč od jedné malé obecní cimry. Zedník se jmenoval Louis a pozval mne k nim na večeři, čímž počala mít tragická návštěva Rio Grande pozitivní nádech. Načesal sem v cimře patku, navoňal se a vyrazil k Louisovi na večeři. Jelikož byl Louis student a mluvil anglicky, byl z toho mega večer, plný jídla a pití. Venku lilo a já byl v sedmém nebi. Když mi Louis nabídnul svezení pro zítřejší den o dvacet kilometrů na korbě dodávky, skákal sem štěstím do stropu. Každý centimetr téhle cesty byl prokletí, pánbůh zaplať za dvacet kilometrů na korbě auta.


více foto zde

Autor: Pavel Kadlíček | čtvrtek 3.1.2013 20:49 | karma článku: 12.12 | přečteno: 619x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Jan Tichý(Bnj)

Autem nebo vlakem?

Bývaly doby, kdy jsem měl jasno. Vlakem, jak jinak. Neměl jsem auto ani řidičák. Bydlel jsem v Kolíně. A odtud se dostanete vlakem všude.

23.7.2019 v 21:07 | Karma článku: 12.11 | Přečteno: 217 | Diskuse

Ladislav Větvička

Rusko jednostranně zrušilo vizovu povinnost - česka medjyalni scena se to snaži tajit?

Česka republika měla s Ruskem bezvizovy styk až do roku 2002, kdy zme Rusum museli zavest vizovu povinnost jako sučast bruselskych dohod.

23.7.2019 v 11:11 | Karma článku: 43.49 | Přečteno: 3826 | Diskuse

Jaroslav Babel

Léto roku devatenáctého (7.)

Potřetí v tradičním termínu a prakticky po stejné trase, ovšem s novými cíli. A jestliže jsem dříve čtenáře lákal na bloudění i nečekané příhody, na vše jmenované došlo i tentokrát. Taková byla první cesta léta roku devatenáctého.

23.7.2019 v 9:19 | Karma článku: 7.34 | Přečteno: 137 | Diskuse

Michal Tříska

Evropská Amazonka /2 - Beuron - Ulm

V druhém článku vám ukážu mou ušlou trasu z německé obce Beuron do města Ulm. Vzdálenost mezi těmito místy byla okolo 127 km a šel jsem ji necelých pět dní.

23.7.2019 v 9:00 | Karma článku: 9.58 | Přečteno: 119 | Diskuse

Tomáš Flaška

Boj proti turistům

Posvátná dojná kráva - turisté - začínají jít na nervy již mnoha místům světa a ta vymýšlí, jak je omezit, ne-li se jich zbavit. Naposled např. Barcelona, nebo zavedení "vstupného" do Benátek. To Praha na to jde jinak.

22.7.2019 v 15:47 | Karma článku: 43.59 | Přečteno: 6127 | Diskuse
Počet článků 93 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 724
"..Ahoj. Jmenuji se Pavel Kadlíček. Nikterak nevyčnívám, ani nezapadám. Tam někde v nitru jsem světoběžník, jenž prošel svět snad pětkrát křížem krážem - vždy po zhasnutí lampy na nočním stolku. Pravý světoběžník má mapy v knihovně. Já mám mapy dokonce i na toaletě. Pro všechny případy tam mám i atlas Evropy. Člověk nikdy neví. Jsem ďáblem posedlý cyklista a náruživý muzikant, což je pro duši světoběžníka přímo třaskavá směs. Takto v sedle kola objevuji svět a v hlavě rodí se mi hudba z potěšení. Mé koníčky se vlastně obohacují navzájem. Nestrádám."

Najdete na iDNES.cz