Jižní Amerikou na kole - 12. den - Vánoce .. je to tady.

30. 12. 2012 21:41:13
Celou cestu jsem přemítal nad tím, kde že mne tento vánoční čas zastihne. Měl sem strašně přání, aby to bylo v civilizaci. Abych si mohl koupit pořádně jídlo, víno a chovat se jako člověk a ne jako tukan. A najednou to bylo tady a místo civilizace byl přede mnou Salár de Uyuni. Nejšílenější bílá plocha, dokonalá sebevražda. Salárem procházejí tři cesty nazvané Intersalar a pokud se jich držíte, vyvedou vás z toho pekla ven.

Já se potřeboval dostat na kaktusový ostrov uprostřed plochy, kde prý byla ubytovna. Salár je obrovským magnetem pro turisty a myslím, že je to dokonce nejnavštěvovanější místo v Bolívii. 99% turistů se nechá naložit do tereniho auta, zaplatí cestovce a vyrazí na salár. S vodou, jídlem a v klimatizaci. To jedno procento je debil, co se rozhodně to přejet na kole. Vyrazil sem tedy opět na bílou plochu s Cimrmanem v uších a hlavou se mi proháněly rolničky, rolničky ....

Salar de Uyuni

Směr, který mi udávala navigace na ostrov byl ale proti absolutně skličujícímu větru. Nemohl jsem najít žádnou cestu, nic .. nula. Hodiny přibývaly a já se pořád motal v kruhu dvacet kilometrů od břehu. Zkoušel sem jet podle stop aut, ty ovšem byly po pár kilometrech zafoukané. Byl to totální psychicky kolaps a nevěděl sem co dál. Pojednou sem našel čerstvě stopy od auta a vydal se po nich. Věděl sem že nevedou požadovaným směrem, ale byl jsem rád alespoň za něco. Po dvacíti kilometrech se stopa začala stáčet a já z navigace pochopil, že cesta vede jiným směrem, do města Uyuni. Bylo mi to absolutně jedno, docházela mi voda, slunce absolutně pražilo a všude dokola jen bílo. Do města to bylo přes sto kilometrů a já nasadil extrémní tempo. Dál jsem si závazek zastavit a napít se vždy v celou. Takováhle cesta je skličující. Vidíte jen bílo, na obzoru se lehce kmitá pevnina, peče se na vás všechno, šetříte vším a lapáte po dechu. Poprvé jsem prožíval stav faty morgany. Uviděl sem na obzoru tečku a vydal se k ní, po desíti kilometrech sem zjistil, že tečka je za mnou...., občas sem přijel k plastové láhvi, kusů pneumatiky...a tak to šlo hodinu za hodinou.

Salar de Uyuni

Salar de Uyuni

Když pak, se najednou podívám do prava a souběžně se mnou terénní auto a všichni si mě foti. Zastavil sem je a oni mi nacpali brašny pitím. Řekli ať vydržím ještě padesát kilometrů a pak bude lépe. Znovu jsem to tedy rozpumpoval a po dvou hodinách další morgana....., vypadalo to jako fůra aut, možná i dům...jel sem jako o život a obraz byl stále zřetelnější. Bože, já sem našel na sto kilometrů Hotel del Sal, vystaveny ze soli. Je jako mekka pro turisty v terénních autech. Před hotelem bylo plno. Lidé ze všech koutů světa se fotili se santa čepicemi aby pojednou změnili svoji pozornost na mne. Nikdo nechápal, kde jsem se tam ocitnul. Byl jsem absolutně grogy, od soli, spáleny ale chtělo se mi pištět štěstím. Začali mi nosit z aut jídlo, café, ovoce... a já tam jen tak seděl na zemí a žral to všechno přes sebe. Do města mi chybělo 30km a já věděl, že stihnu zavolat ještě domů, že si koupím vysněný hotel, vanu, jídlo, víno... Byl jsem šťastný za ty stopy od auta, byť mě dovedly jinam než sem chtěl a zajel sem si kolem 100km. Ale byl jsem v civilizaci po více než týdnu. Ubytoval sem se, vypral si a umyl se - čímž jsem zasvinil potrubí v půlce města a vyrazil do vánočního města. Sežral sem všechno, co sem viděl a permanentně se na ulici objímal s turisty, neboť většina ve mně poznávala toho blba s kolem. Tomuhle říkám vánoce. Děkuju ježíšku.. moc děkuju.

Salar de Uyuni

více foto zde

Autor: Pavel Kadlíček | neděle 30.12.2012 21:41 | karma článku: 14.22 | přečteno: 707x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Jan Tichý(Bnj)

Autem nebo vlakem?

Bývaly doby, kdy jsem měl jasno. Vlakem, jak jinak. Neměl jsem auto ani řidičák. Bydlel jsem v Kolíně. A odtud se dostanete vlakem všude.

23.7.2019 v 21:07 | Karma článku: 11.32 | Přečteno: 206 | Diskuse

Ladislav Větvička

Rusko jednostranně zrušilo vizovu povinnost - česka medjyalni scena se to snaži tajit?

Česka republika měla s Ruskem bezvizovy styk až do roku 2002, kdy zme Rusum museli zavest vizovu povinnost jako sučast bruselskych dohod.

23.7.2019 v 11:11 | Karma článku: 43.40 | Přečteno: 3781 | Diskuse

Jaroslav Babel

Léto roku devatenáctého (7.)

Potřetí v tradičním termínu a prakticky po stejné trase, ovšem s novými cíli. A jestliže jsem dříve čtenáře lákal na bloudění i nečekané příhody, na vše jmenované došlo i tentokrát. Taková byla první cesta léta roku devatenáctého.

23.7.2019 v 9:19 | Karma článku: 7.34 | Přečteno: 136 | Diskuse

Michal Tříska

Evropská Amazonka /2 - Beuron - Ulm

V druhém článku vám ukážu mou ušlou trasu z německé obce Beuron do města Ulm. Vzdálenost mezi těmito místy byla okolo 127 km a šel jsem ji necelých pět dní.

23.7.2019 v 9:00 | Karma článku: 9.57 | Přečteno: 119 | Diskuse

Tomáš Flaška

Boj proti turistům

Posvátná dojná kráva - turisté - začínají jít na nervy již mnoha místům světa a ta vymýšlí, jak je omezit, ne-li se jich zbavit. Naposled např. Barcelona, nebo zavedení "vstupného" do Benátek. To Praha na to jde jinak.

22.7.2019 v 15:47 | Karma článku: 43.58 | Přečteno: 6119 | Diskuse
Počet článků 93 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 724
"..Ahoj. Jmenuji se Pavel Kadlíček. Nikterak nevyčnívám, ani nezapadám. Tam někde v nitru jsem světoběžník, jenž prošel svět snad pětkrát křížem krážem - vždy po zhasnutí lampy na nočním stolku. Pravý světoběžník má mapy v knihovně. Já mám mapy dokonce i na toaletě. Pro všechny případy tam mám i atlas Evropy. Člověk nikdy neví. Jsem ďáblem posedlý cyklista a náruživý muzikant, což je pro duši světoběžníka přímo třaskavá směs. Takto v sedle kola objevuji svět a v hlavě rodí se mi hudba z potěšení. Mé koníčky se vlastně obohacují navzájem. Nestrádám."

Najdete na iDNES.cz