Jižní Amerikou na kole - 10. den - Hned ráno mne nečekalo nic ..

28. 12. 2012 13:42:39
.. jiného než Salár de Coipasa, neboli bílé solené peklo. V Bolívii jsou dvě solná jezera a Coipasa je to menší, turistický nenavštěvované. Jezera mají na povrchu ztvrdlou krustu soli, po které se dá jet jako po asfaltu,... ovšem k tomuhle asfaltu se musíte dostrachat jakkoliv přes prvopočáteční bahno. Místní mne upozornili, že v období dešťů je možné, že jezero bude na některých místech zaplaveno vodou. Informace sice dobrá, ale když už se na některá místa v Bolívii dostanete, není takřka cesty zpátky. Prostě hop nebo trop.

Chtěl sem vyrazit brzy ráno, ovšem zjistil sem, že domácí odjeli a zamceli mi úmyslně toaletu i přístup k vodě - pravděpodobně abych zbytečně necintal s vodou. Čekal sem do devíti a když nikdo nepřijel, vykonal sem vše co sem potřeboval u domácích na dvoře. Stejně mne natáhli při nákupu vajec a mrkve, tak z toho mají alespoň hovno.

Salar de Coipasa

Salar de Coipasa

Vyrazil jsem tedy směr solné jezero a celkem dlouho sem hledal nějakou cestu, kterou bych se dostal až na solný povrch. Propadal jsem se do bahna, klel sem jako dítě, už už to vypadalo dobře...a pak zase ne. Až najednou začala půda pod koly tvrdnout a okolí se začalo měnit na pouhé dvě barvy-bílou a modrou a už to frčelo. Když sem dojel asi třicet kilometrů od břehu, získal sem pocit že všechno vidím dvakrát...a než sem stačil cokoliv udělat, jel sem v solance. Solná voda stříkala všude, hloubka asi 10 centimetrů a pocit, jako když se kloužete na zrcadle. Oblaka se odrážela ve vodě a já si jen hlídal směr protější hora, který mi vytyčila navigace. Po chvíli se vše vrátilo k normálu a já pelášil po tvrdém povrchu.

Salar de Coipasa

Největší průser nastal po osmdesáti kilometrech, kdy mi chybělo do konce 5 km a já viděl zničehonic odraz hor zrcadlově. Bylo mi jasné, že varování místních o velké vodě na konci plané nebyla legranda. Mohl jsem brečet, mohl jsem nadávat, ale nikdy se nevrátit zpátky! Dál jsem předni nižší brašny dozadu na sebe, všechno pořádně prikurtoval a na cvrká se rozhodl projet tuhle solnou šlamastiku. Voda kolísala, chvíli sem musel s nohama dolů a plakal při pohledu na kolo, kam všude se solanka dostávala. Moje kožené sandály byly zcela prosolené, což v případě hladu znamenalo, že by se daly sežrat. Po pěti kilometrech vystřídalo vodu bahno a to dovršilo zkázu. Vystoupal jsem na břeh a po kilometrů našel mrtvou vesnici s tekoucí vodou. Umýval sem všechno snad hodinu, filtroval si vodu na pití a čučel do té nekonečné dálky, kde že sem se to ocitnul. Byl jsem sice na druhé straně Saláru, ale nevěděl sem kde.

Salar de Coipasa

Salar de Coipasa

Po ujetí třiceti kilometrů jsem narazil na vesnici Luka a poprosil místní, jestli mají obchod. To je většinou úsměvná záležitost, neboť když tohle přijde, tak jde většinou půlka vesnice se mnou, zabouchá na vrata, otevře nějaký hombré, oni mu řeknou, že je tu gringo a potřebuje žrádlo. No a hombre mne vezme do chlívku a nabídne mi tři tisíce sušenek, coca colu, čoko tyčinku a to je všechno. Chtěl sem pečivo, ovšem měl triuplne tvrdě bulky - prý za 5bolivianu. Tak jsem vzal jednu z tvrdých bulek a zaklepal s ní o stěnu "gong gong"ozvalo se. O.K, dobře řekl hombre, tak 3 boliviany. Vzal jsem to. Lepší než nic. Ustlal sem si poprvé ve stanu pod střechou polorozpadlé tělocvičny a poslouchal jak začíná pršet. Do toho jsem si navařil hyper geniálního tuňáka a těstoviny a nadrobil do toho bulky jako strouhanku. Tělo to nepozná a když se to v břichu obalí, bude myslet jak si žeru řízek v trojobalu.

Autor: Pavel Kadlíček | pátek 28.12.2012 13:42 | karma článku: 14.86 | přečteno: 855x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Jan Tichý(Bnj)

Autem nebo vlakem?

Bývaly doby, kdy jsem měl jasno. Vlakem, jak jinak. Neměl jsem auto ani řidičák. Bydlel jsem v Kolíně. A odtud se dostanete vlakem všude.

23.7.2019 v 21:07 | Karma článku: 12.11 | Přečteno: 216 | Diskuse

Ladislav Větvička

Rusko jednostranně zrušilo vizovu povinnost - česka medjyalni scena se to snaži tajit?

Česka republika měla s Ruskem bezvizovy styk až do roku 2002, kdy zme Rusum museli zavest vizovu povinnost jako sučast bruselskych dohod.

23.7.2019 v 11:11 | Karma článku: 43.49 | Přečteno: 3822 | Diskuse

Jaroslav Babel

Léto roku devatenáctého (7.)

Potřetí v tradičním termínu a prakticky po stejné trase, ovšem s novými cíli. A jestliže jsem dříve čtenáře lákal na bloudění i nečekané příhody, na vše jmenované došlo i tentokrát. Taková byla první cesta léta roku devatenáctého.

23.7.2019 v 9:19 | Karma článku: 7.34 | Přečteno: 136 | Diskuse

Michal Tříska

Evropská Amazonka /2 - Beuron - Ulm

V druhém článku vám ukážu mou ušlou trasu z německé obce Beuron do města Ulm. Vzdálenost mezi těmito místy byla okolo 127 km a šel jsem ji necelých pět dní.

23.7.2019 v 9:00 | Karma článku: 9.58 | Přečteno: 119 | Diskuse

Tomáš Flaška

Boj proti turistům

Posvátná dojná kráva - turisté - začínají jít na nervy již mnoha místům světa a ta vymýšlí, jak je omezit, ne-li se jich zbavit. Naposled např. Barcelona, nebo zavedení "vstupného" do Benátek. To Praha na to jde jinak.

22.7.2019 v 15:47 | Karma článku: 43.59 | Přečteno: 6127 | Diskuse
Počet článků 93 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 724
"..Ahoj. Jmenuji se Pavel Kadlíček. Nikterak nevyčnívám, ani nezapadám. Tam někde v nitru jsem světoběžník, jenž prošel svět snad pětkrát křížem krážem - vždy po zhasnutí lampy na nočním stolku. Pravý světoběžník má mapy v knihovně. Já mám mapy dokonce i na toaletě. Pro všechny případy tam mám i atlas Evropy. Člověk nikdy neví. Jsem ďáblem posedlý cyklista a náruživý muzikant, což je pro duši světoběžníka přímo třaskavá směs. Takto v sedle kola objevuji svět a v hlavě rodí se mi hudba z potěšení. Mé koníčky se vlastně obohacují navzájem. Nestrádám."

Najdete na iDNES.cz