Pavel Kadlíček
- Počet článků 93
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 726x
Seznam rubrik
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole 101. den - Tak teď to asi pro vás bude na přeskáčku
... tím myslím, že to bude přeskákané ve dnech a pořadí, nikoliv, že bych tím myslel lyžařský botek alias „přeskáček. Vracím se o celý ten bezinternetový týden zpět, neboť některé z vás zajisté zajímá, jak se přihodí, že se člověk opře do pedálů a pojednou v kole hrkne, ve vrbě frkne, na hladině se udělají kola a vynoří se „problémek“.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 100.den - No vida - výroční den..
.. to si asi koupím nějaké dobré jídlo... třeba fazole a špagety, ať žaludek nevyjde ze cviku. Trčím v neskutečně krásné „díře“ jménem Bonavista a moje „myšlenkové já“ je na hranici euforie... již asi druhý den.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 99.den - Budím se v šest..
.. neboť nedokážu nevstat na východ slunce. Bylo to dovršení nádhery a nebýt severáku od moře, asi bych čučel do zblbnutí. Vše jsem završil vykoupáním se v zátoce.. jen tak na nahato, no už jsem tu rozebíral, kterak se v neznámé vodě bojím o všechno, co mi z těla trčí... Tudíž to koupání podle toho vypadalo...
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 98.den - Vyrážím na vysněnou cestu..
.. směr Bonavista. A taky hlavně konečně odjíždím z dálnice. Peláším si to mezi ostrovy a ostrůvky, malou cestou a ještě k tomu je nádherně. Cesta padá z dálnice směrem k oceánu a opět stoupá do smrtelných výšin, no nevadí mi to
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 97.den - Moc sem toho nenaspal..
.. to je jasné. Časně zrána jsem políbil opici, oblékl si na sebe absolutně všechno, neboť sic tu slunce svítí – zima je příšerná. Uháněl jsem k národnímu parku Tera Nova, za kterým mne čekala vytoužená odbočka na mys Bonavista.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 96.den - Musím odjet do deváté ranní..
.. tak zněl příkaz Alana. To aby mne nezastihla jeho vedoucí... a tak se budím na stole, pokroucený jako paragraf a vyražím.. Přišlo předpovídané počasí, které k tomu stávajícímu doplnilo mrholení, popřípadě ještě „mžení“..
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 95. den - Vstávám časně…
... možná i proto, abych předběhnul Gianlucu, který ještě chrápe. Přesto dělám fatální chybu.. loučím se a při loučení se zeptám na jeho doporučení ohledně nového kola... Byla to fatální až extrafatální chyba.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 94.den - A pak ze se neději zázraky..
.. dějí se... a pořád. Sotva jsem totiž na letišti města Deer Lake dopsal těch pár řádků a vrátil se ku svému nocování za místní Infocentrum... objevila mne tam zcela náhodně nejmilejší paní světa, která povolala nejmilejšího muže světa a rozhodli se společně, že mi zpříjemní večer.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 93. den - Ranní koupáni ..
.. spojené se scenérií jezera Georges Lake je natolik úchvatné, že mám chuť stát se rybou a zůstat navěky! V místním café mi slečna hrdě sděluje, že její první kluk byl z Bratislavy – prý taky Čech... A vysvětluje mi důležitou věc. „jestli chceš jet po dálnici, neuvidíš vůbec nic... je to prohraný boj“.. a v Info centru mi to potvrzují.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 92. den - Jako malé děťátko ..
.. jsem si připadal po probuzení na trávě za Motelem Helen ́s Dinner. Utahán k smrti, uprosil jsem majitele o možnost setrvání na jediném zatravněném plácku podél celé cesty. Jedno je tu pekelně jisté – vzdálenosti a kopce. Společně s divočinou to tvoří naprosto úchvatný celek – no možná z okna auta či autobusu. Myslím, že jde o můj největší boj po čas celé cesty .. a zrovna na závěr.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 91. den - Inferno ..
Takhle se dá nazvat můj první dojem poté, co jsem vyjel z břicha ocelové obludy do mlhou zahaleného Newfoundlandu. Tma, mrholení, absolutní mlha a naprostá dezorientace .. Nic nebylo jako doposud, jezdil jsem po cestě sem a tam a měl jsem zapnutá snad všechna světla, která sebou vezu .. A taky pocit absolutní úzkosti.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - Směle prohlašuji..
.. že John Cabot – objevitel Newfounlandu a posléze zbytku Kanady, byl opravdový frajer.. a pomyslně smekám čepicí, či klobouček. Naše loď se totiž právě dostala do zdejšího počasí, neboli do naprosté mlhy a větru.. vlny mají asi sto metrů.. (to jsem přehnal).. a představa, že bych se do toho hnal někdy roku 15xx na dřevěné plachetnici, je přímo šílená.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 90.den - Vstávám v sedm ráno..
...a okamžitě balím. Mám před sebou jeden ze stěžejních dnů mého putování. Den, na který jsem tolik čekal. Den mého odjezdu na Newfoundland. Končím tak putování po Cap Bretonu a tím vlastně i po Kanadě, neboť Newfoundland je již zcela něco jiného.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 89. den - Den začíná křikem..
... jak jinak. Jde se rozloučit s Johnem a divím se, neboť John má kupodivu hosta. A ku mému zděšení na něj začal křičet „tenhle kluk jede přes celou Kanadu na kole.. běž do ledničky a dones mu tři mlíka... bude je potřebovat“.. host nechápavě hledí na mne a na něj, no John je tak neodbytný, že host vstane a opravdu mi donese tři mléka, zatímco si John přebíral zboží... Tomu říkám restauratér roku!
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 88.den - Konečně svítaní v parku..
... města New Glasgow. Píšu „konečně svítání“, neboť jsem na něj nepřiměřeně dlouho čekal – to abych mohl usnout. Jen blb čeká na svítání z důvodu usínání... a vlastně ještě sova! No já čekal záměrně, neboť světlo vnáší do takových míst jako je městský park jakousi pohodu a klid.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 87.den - Irské Pugawash..
mi dává „dobré ráno“ v místní úžasné kavárně. Sedím s místními lidmi a ti mi nezapomínají permanentně připomínat, že jsou sice Kanaďané, ovšem navždy srdcem „Irish“.. Dokonce i názvy ulic si nechali v irštině. Vzít kytaru a zahrát jim Sunday bloody Sunday – asi by mi dali k obědu nejlepšího humra.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 86.den - Ne zrovna klidnou noc..
.. mám za sebou v městečku Shediac. Byl jsem varován, že oblast kterou projíždím je známá jako riviéra... No, co znamená riviéra v kanadském podání? Myslím, že riviérou se tu rozumí vše, kde je teplejší voda než 18 stupňů a turistům se říká „pane a paní“.. A tady je voda přeteplá a turistům se říká „milá dámo s panem“..
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 85.den - I probudil jsem se na hřišti..
... baseballového týmu Rudí Humři města Miramichi a věru, již dlouho se mi tak dobře nespalo. Sice to bylo za plotem, který dělil hřiště od café dříve plošiny Tima Hortona – a to ne, že bych si to místo ku spaní vybral nějak záměrně. Prostě už to tak bývá, že Tim Horton dává na charitu... no a v Miramichi zaplatit baseballové hřiště.. a rovnou si u něj udělal provozovnu. Asi jako když pan Vodička přispěje na házenou a rovnou si tam začne dělat makrely. Já to měl tudíž „dvě v jednom“ – i café i spaní.. Bohužel jsem před usnutím poslouchal hlášení řidičů do mikrofonu o jejich touhách – pro obsluhu, a jelikož jede každý Tim Horton bez přestávky, tak můj mozek i během spaní všechny ty objednávky pravděpodobně zapisoval, jelikož ihned po probuzení jsem políbil opici a šel si na café za plot. Poté jsem mohl vyrazit opět podél Akadského pobřeží směrem k hranicím Nového Scotska po cestě 11.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 84. den - Vstávám v šest ráno ..
... a odcházím na pláž užít si svůj první východ slunce. Čas je tu o hodinu blíže Evropě a tudíž i sluníčko vychází až v šest. Sedím na písku a užívám si té nádhery. Odjíždím na café, samo sebou k Timu Hortonovi a poslouchám nářečí lidí a sleduji jejich obličeje.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 83. den - Probouzím se do mlhy..
.. a snažím se odstartovat co nejrychleji. Strašně se těším na přejezd mostu do Brunsvicku a Atlantik.. a vlastně nevím proč. Jako bych měl pocit, že mi Quebec vůbec nesednul.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |