Pavel Kadlíček
- Počet článků 93
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 726x
Seznam rubrik
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - Epilog ?
Očkakáváte-li epilog, zakončení či podpis k mé cestě, asi se tak úplně nedočkáte. Žádný výrazný to nápis na náhrobku Canadabike nehledejte. Já tu cestu totiž ještě vnitřně neukončil. To ještě potrvá...
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 110. den - Nechci dát najevo..
..že jsem nervózní.. To rozhodně ne. Ale asi mi to moc nejde, neboť se Marie i Anthony permanentně usmívají.. Anthony mne naprosto konsternuje prohlašením u kávy: "volal sem na letiště, v kolik můžeme dorazit na check-in s kolem a říkali, že klidně 4 hodiny před odletem".
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 109. den - Jen co otevřu oči
slyším zmatené dupání a nervozitu procházející domem.. Dcera Anaise se loučí s rodinou odletem na školu do Bruselu a její uspěchaný odlet vlastně startuje můj den. Je milé sledovat u snídaně, kterak si z odletu dcery Anthony a Marie skoro nic nedělají, ba naopak se na sebe přemile culí a dělají různé kukuče..
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 108 .den - Společná snídaně na zahradě…
... jen ukazuje, že anděl strážný se na mě nevykašlal. Jsem totiž záhy naložen do kabrioletu Porsche a provážený po městě jako guvernér. John pro mě udělal maximum – přesně jako správný hostitel.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 107.den - Finále je přede dveřmi a za třemi kopci
.. od časného rána sem nedělal nic jiného, než že jsem práskal jednu fotku za druhou, neboť v sedm ráno byl Cape Spear jen a jen můj. V dáli jsem sledoval úžinu vedoucí mezi skalami do přístavu v St. John ́s a hledal jsem ten vhodný okamžik sednout na kolo... a prostě TO DORAZIT!
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 106. den - Je na čase ukončit putování po stezce…
nádhery je sice na rozdávání, provizorní batoh mi zcela masakruje tělo a nedostatek jídla ničí prožitky. I přes ono rychlé rozhodnutí a ukončení – trvalo mi půl dne, než jsem dorazil do první osady. Pak jen stačilo vztyčit palec a zastavilo první auto.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 105. den - Bolest v nohou…
... je až nesnesitelná. Bolest v zádech z nošení batohu je šílená a hlad je ukrutný. Takové jsou pocity z dalšího dne na stezce. Přesto jdu s úsměvem, neboť za každou zátočinou se otevírá nový – ještě úchvatnější pohled než doposud.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 104. den - Loučím se Holyroodem…
... prudkým stoupáním na transkanadskou dálnici. Od půlky kopce jsem se zaměřil na potůček neurčité barvy a kapaliny směřující z kopce dolů... Tlačení kola mi zabralo dost času vytvářet teorie o vzniku toho potůčku. Veškeré teorie byly zcela liché.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 103. den - Fakt mi to nepřipadá příliš zábavné…
... tlačit obludu po dálnici směr „cíl“. Nic nevidím, nic neprožívám... jen tlačím a bojuju... A okolo stromy. Místní mi radí, abych dálnici neopouštěl, neboť v mém případě je to jediná šance, kterak zvítězit nad zvlněnou krajinou.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 102. den - Není to až tak strašné...
... tím mám na mysli pěško-kolo šlapání. Řidiči na mě troubí, což oceňuji... Alespoň tedy doufám, že je to na znamení obdivu a ne za znamení, že jsem debil, co zavazí na cestě.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole 101. den - Tak teď to asi pro vás bude na přeskáčku
... tím myslím, že to bude přeskákané ve dnech a pořadí, nikoliv, že bych tím myslel lyžařský botek alias „přeskáček. Vracím se o celý ten bezinternetový týden zpět, neboť některé z vás zajisté zajímá, jak se přihodí, že se člověk opře do pedálů a pojednou v kole hrkne, ve vrbě frkne, na hladině se udělají kola a vynoří se „problémek“.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 100.den - No vida - výroční den..
.. to si asi koupím nějaké dobré jídlo... třeba fazole a špagety, ať žaludek nevyjde ze cviku. Trčím v neskutečně krásné „díře“ jménem Bonavista a moje „myšlenkové já“ je na hranici euforie... již asi druhý den.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 99.den - Budím se v šest..
.. neboť nedokážu nevstat na východ slunce. Bylo to dovršení nádhery a nebýt severáku od moře, asi bych čučel do zblbnutí. Vše jsem završil vykoupáním se v zátoce.. jen tak na nahato, no už jsem tu rozebíral, kterak se v neznámé vodě bojím o všechno, co mi z těla trčí... Tudíž to koupání podle toho vypadalo...
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 98.den - Vyrážím na vysněnou cestu..
.. směr Bonavista. A taky hlavně konečně odjíždím z dálnice. Peláším si to mezi ostrovy a ostrůvky, malou cestou a ještě k tomu je nádherně. Cesta padá z dálnice směrem k oceánu a opět stoupá do smrtelných výšin, no nevadí mi to
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 97.den - Moc sem toho nenaspal..
.. to je jasné. Časně zrána jsem políbil opici, oblékl si na sebe absolutně všechno, neboť sic tu slunce svítí – zima je příšerná. Uháněl jsem k národnímu parku Tera Nova, za kterým mne čekala vytoužená odbočka na mys Bonavista.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 96.den - Musím odjet do deváté ranní..
.. tak zněl příkaz Alana. To aby mne nezastihla jeho vedoucí... a tak se budím na stole, pokroucený jako paragraf a vyražím.. Přišlo předpovídané počasí, které k tomu stávajícímu doplnilo mrholení, popřípadě ještě „mžení“..
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 95. den - Vstávám časně…
... možná i proto, abych předběhnul Gianlucu, který ještě chrápe. Přesto dělám fatální chybu.. loučím se a při loučení se zeptám na jeho doporučení ohledně nového kola... Byla to fatální až extrafatální chyba.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 94.den - A pak ze se neději zázraky..
.. dějí se... a pořád. Sotva jsem totiž na letišti města Deer Lake dopsal těch pár řádků a vrátil se ku svému nocování za místní Infocentrum... objevila mne tam zcela náhodně nejmilejší paní světa, která povolala nejmilejšího muže světa a rozhodli se společně, že mi zpříjemní večer.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 93. den - Ranní koupáni ..
.. spojené se scenérií jezera Georges Lake je natolik úchvatné, že mám chuť stát se rybou a zůstat navěky! V místním café mi slečna hrdě sděluje, že její první kluk byl z Bratislavy – prý taky Čech... A vysvětluje mi důležitou věc. „jestli chceš jet po dálnici, neuvidíš vůbec nic... je to prohraný boj“.. a v Info centru mi to potvrzují.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 92. den - Jako malé děťátko ..
.. jsem si připadal po probuzení na trávě za Motelem Helen ́s Dinner. Utahán k smrti, uprosil jsem majitele o možnost setrvání na jediném zatravněném plácku podél celé cesty. Jedno je tu pekelně jisté – vzdálenosti a kopce. Společně s divočinou to tvoří naprosto úchvatný celek – no možná z okna auta či autobusu. Myslím, že jde o můj největší boj po čas celé cesty .. a zrovna na závěr.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 91. den - Inferno ..
Takhle se dá nazvat můj první dojem poté, co jsem vyjel z břicha ocelové obludy do mlhou zahaleného Newfoundlandu. Tma, mrholení, absolutní mlha a naprostá dezorientace .. Nic nebylo jako doposud, jezdil jsem po cestě sem a tam a měl jsem zapnutá snad všechna světla, která sebou vezu .. A taky pocit absolutní úzkosti.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - Směle prohlašuji..
.. že John Cabot – objevitel Newfounlandu a posléze zbytku Kanady, byl opravdový frajer.. a pomyslně smekám čepicí, či klobouček. Naše loď se totiž právě dostala do zdejšího počasí, neboli do naprosté mlhy a větru.. vlny mají asi sto metrů.. (to jsem přehnal).. a představa, že bych se do toho hnal někdy roku 15xx na dřevěné plachetnici, je přímo šílená.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 90.den - Vstávám v sedm ráno..
...a okamžitě balím. Mám před sebou jeden ze stěžejních dnů mého putování. Den, na který jsem tolik čekal. Den mého odjezdu na Newfoundland. Končím tak putování po Cap Bretonu a tím vlastně i po Kanadě, neboť Newfoundland je již zcela něco jiného.
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 89. den - Den začíná křikem..
... jak jinak. Jde se rozloučit s Johnem a divím se, neboť John má kupodivu hosta. A ku mému zděšení na něj začal křičet „tenhle kluk jede přes celou Kanadu na kole.. běž do ledničky a dones mu tři mlíka... bude je potřebovat“.. host nechápavě hledí na mne a na něj, no John je tak neodbytný, že host vstane a opravdu mi donese tři mléka, zatímco si John přebíral zboží... Tomu říkám restauratér roku!
Pavel Kadlíček
Kanadou na kole - 88.den - Konečně svítaní v parku..
... města New Glasgow. Píšu „konečně svítání“, neboť jsem na něj nepřiměřeně dlouho čekal – to abych mohl usnout. Jen blb čeká na svítání z důvodu usínání... a vlastně ještě sova! No já čekal záměrně, neboť světlo vnáší do takových míst jako je městský park jakousi pohodu a klid.
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
