Pavel Kadlíček
- Počet článků 93
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 726x
Seznam rubrik
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 30.den - Cesta mne zavedla do La Aracuanie
..do oblasti jezer, ledem pokrytých sopek a neprostupných lesů. Dojel jsem do oblasti, kde stále žijí mapučové, neboli dvacátá osmá generace chilských indiánů. Nelezou po stromech, ani nedokáží zabít placatým kamenem lamu na dvěstě metrů - což je přinejmenším zklamání. Ale byl jsem na to připravený z Kanady. Indián dnes prostě chodí v teplácích s fajkou a má v kapse i-phone. Pokrok nezastavíš a indiána nedohoníš.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 27.-29. den - Zážitky jsou důležité..
..stejně jako prožitky. Ale historky,.... historky, to je panečku věc. To je síla! Bez historek není výlet výletem. Bez historek se nedá jít ani na pivo, protože to by jste na sebe jen koukali... a pak by si někdo raději nějakou historku vymyslel. Než takhle čumět na druhou hubu. Já mám historek z cestovního sáčku na rozdávání, ale když já nevím.... fakt je to spíš k pivu, neboť bez gestikulací a máchání rukama.., no nevím. Ale když ono to patří k Santiagu a v tomhle historiegrafu nám to jde tak nějak popořadě a po dnech.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 27.-29. den - Je nesmírně těžké posoudit..
.. Santiago de Chile, neboť já zůstal ohromen, v úžasu, fascinován a s hubou dokořán. Doslova jsem si chrochtal, jako ryba ve vodě - což je slovní spojení na dvě facky. Já posuzoval zvuk města jako někdo, kdo se přiřítil z pekelné sloje a cvrkot města ve mně vyvolával stav blaženosti. Místní nad moji glorifikací města nechápavě kroutili hlavou a v rámci vnitřní předpojatosti líčili surové zážitky městské aglomerace, ťukajíce mi na čelo. Prd, prd, prd! Já prostě objevil svoji Paříž v Jižní americe.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 26.den - Budík na šestou ..
.. a míchaná vajíčka na tři bulky. Tak zněl základní povel pro moji pravou mozkovou hemisféru, neboť ta levá se zabývala předodjezdovým stresem a plašením. Ono to totiž není jen tak, usednout v cizí zemí do autobusu, pochopit taktiku nastupování a vystupování a hlavně - přečkat v něm 22hodin a ještě s kolem! Moje levá mozková hemisféra si totiž dobře pamatuje, že na základní škole se mi říkalo "blujan" při každém školním výletu absolvovaném v autobuse.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole -25.den - Celý jeden den čekání na autobus..
.. to máte 24 hodin. To máte času, že nevíte co s ním. Tedy, normálně by jste věděli, ale když jste v noře, jako je Calama, tak koulíte očima.... protože i tak se dá zabít čas. Já chtěl tento prostoj využít k návštěvě již zmíněné Chuquicamaty, neboli největšího povrchového dolu na světě. Dlouho jsem se rozmýšlel, neboť jde o díru v zemi ... a neznám moc lidí, kteří by si zaplatili za čumendu "do díry". Naštěstí je prý společnost díru vlastnicí - Codelco group - slušně vychovaná a oproti jiným vlastníkům děr, např. Macocha group - požaduje pouze dobrovolné čučovné.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole -24.den - San Pedro jsem opouštěl fakt nerad
..přítomnost turistů ze všech koutů světa - tedy z Německa, byla mile milá. Bylo s kým splknout a od koho si půjčovat lžičku, popřípadě solničku.... a nevracet. V kempu jsem ovšem zůstal dnes ráno sám a jediný a tak nezbývalo, než roztáhnout křídla. Udělal jsem poslední mohutný nákup na cestu, neboli koupil jsem dva tuňáky v konzervě a párky a přefiltroval galon vody na cestu. Příruční filtrace vody mi šetří peníze až neskutečným způsobem. Kdybych měl platit za každou petku z obchodu, ktera je mnohdy drazší než pivo,.... jezdil bych raději na to pivo. Sice bych se po cestě motal, ale zase bych se všemu smál..... I dnešku, neboli dnešní cestě.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 23.den - Není nad to ..
..podělit se s okolím také o dny volna, neboli o dny, kdy se válím. Já se samozřejmě neválím, ale moje tělo to tak vnímá. Po tolika dnech šlapání mám problém zastavit nohy. I když sem šel ráno pěšky na nákup, měly nohy pořád tendenci dělat polokruhy, jako při šlapání na kole a protijdoucí mě měli za mrzáka a klopili zrak.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 22.den - Když jsem ráno v šest otevřel oči
.. seděla panimáma na svém místě a na stole jsem měl již café a domácí pokus o chleba. Ona stále vyráběla okrasy a já čučel do nekonečna na páru vycházející z teplé laguny. Tohle byl prostě ráj. Optal jsem se, když nemá elektřinu ani telefon, jak si zavolá pomoc v nouzi nejvyšší? Usmála se a vyráběla tretky dál. Asi jsem ji pripoměl něco, co sama ani nedomyslela. Je to drsné místo, ale zase má teplou vodu zadarmo, což není v dnešní době k zahození.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 21. den - Dobré novoroční ráno..
..nespal sem dobře, to tedy ne. V téhle pustině se kupodivu našel někdo, kdo záhadně někde koupil dvě petardy a jal se je odpálit po místní půlnoci. Ale možná jen někomu buchla hadice od kompresorů, protože oslava Nového roku je pro místní naprosto nezajímavá věc. Vše se upíná k únorovému karnevalu a ostatní je podružné, včetně vánoc.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 20. den - Ráno bylo kouzelné..
..dalo mi trošku práce vylézt ze spacáku, neboť jsem byl tučně obalená larva oblečením, ale dalo se to. Zjistil sem, že mi zmrzla všechna voda. Posnídal sem tedy jablko, neboť to se dalo rozpůlit o kámen. Někde po cestě sem ztratil svůj multifunkční nůž, což je tragédie srovnatelná s pádem raketoplánu. Důležitost takové banality, jako je multinuz si uvědomíte, až na takovéhle cestě.Mám naštěstí multifunkční kleště, které ovšem neobsahují nůž. Konzervu s tuňákem tedy otevírám tak, že kolíkem od stanu udělám do konzervy díru a kleštěma ji poté trhám na kusy.. a jablka půlím o řídítka, nebo kameny. Vítejte v pravěku.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 19. den - Již v sedm ráno ..
.. bylo tělo ve střehu a v pozoru. V noci se mi hlavou honily sny, kterak bude dnešní výšlap cestou do pekel, tudíž mi chtělo mé tělo asi dokázat, že je připraveno utkat se s kopcem i poušti Siloli. V hotelové restauraci 24cenové jsem si poručil vydatnou snídani jménem Continental za 25 Bol, jež obsahovala dvě bulky, marmeládu a café. Nemyslím si, že to byla marmeláda. Bylo to spíš nasráno od plameňáků.. a taky to tak chutnalo.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 18. den - Hrát si na čundr ..
..ve výšce 4300 metrů, pokud člověk není yetti ošlehaný větrem, není zrovna juchajda. Vichr dokázal udělat z mého kopulovitého stanu malou kostku, neboli udělal z bytu 3+1 pouze předsíň. Chtě nechtě, musel sem v jednu ráno ven a pomoci provazu upevňovat stan ke kamenům a křoví, abych se neocitnul vzduchoplavbou zpět v La Pazu.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 17. den - Chiquana byla mezníkem na cestě.
..měl sem celou vojenskou snídani čas přemýšlet, co dál. Pokoušel jsem se rozžvýkat starou bulku, popřípadě ji rozmělnit jistým pokusem o kávu a předat mozku velení, nechť rozhodně. První z variant, vrátit se přes salár na cestu smrti, pokračovat 40km na Chilskou hranici a definitivně opustit sídlo hada, nebo pokračovat směrem do oblak k lagunám v pěti tisících metrech, neboli prožít cyklo-hardcore. Laguny byly vždy v rámci plánování na prvním místě, netušil sem ovšem, že mne bolivijské podmínky doslova potrhají na kusy a budu klidně ochoten v rámci zdraví, pohody a duševní i tělesné očisty laguny vzdát. Nakonec jsem poděkoval vojsku, zasalutoval, zvolal ať žije prezident a zadal do navigace směr laguny. Odpovědnost si ponesu sám.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 16. den - Odjezd byl hlášen na osmou..
.. přišel sem tedy před Louisův dům.... a byl okamžitě vtažen na snídani. Celá početná rodina snídala lámu s ryží a já jen valil oči, když se to přede mne hrnulo na talíři. Velké jídlo místo snídaně, je u bolivijců absolutně normální věc. Bylo mi vysvětleno, že místní mají neskutečně oplechované žaludky, aby snědli a vypili všechno. Prý je to tak od nepaměti a proto cizinci převařují a filtrují místní vodu, lokální stravu nechají projít žehem, zatímco bolivijec sežere přejetou kočku, zapije to vodou z kaluže, krkne a nic.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 15. den - Nastal čas odjezdu z civilizace.
..tedy, pokud se osada Uyuni dá civilizací nazvat. Uyuni v místním nářečí prý znamená dvorek. A on to dvorek donedávna taky byl, než začali jezdit zvědavci z celého světa, aby dělali "juuuu", při čučení na největší solné jezero světa. A Uyuni toho využilo do maxima a přednádražní náměstíčko stvořilo k obrazu cizinců. To aby nemuseli požírat a popíjet místní šílenosti a zachovali si svůj mimo-bolivijský standart. Já si v tomhle nebolivijském prostředí dal poslední café, pak sem zašel na tržiště mezi místní na kotletu z lamy a polévku z kuřete, na poštu a na záchod.... a zamával městu.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 13. den - Dnes jsem si prožil přestávkový
.. den, neboli "denpause". Již na základní škole nám při lyžařském výcviku vysvětlovali, kterak je nutné udělat v týdnu pauzu, neboť tělo je již znaveno a hrozí mu přetržení. Tuším, že tím dnem vždycky byla středa... Ale možná sem si to celé s něčím popletl. Nicméně, já zaplatil pobyt v Uyuni na dva dny a tak sem mohl celý den "válet šunku po stole". Rozhodl sem se pro regeneraci těla, neboť to bylo a trošku je, ve stadiu rozkladu.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 12. den - Vánoce .. je to tady.
Celou cestu jsem přemítal nad tím, kde že mne tento vánoční čas zastihne. Měl sem strašně přání, aby to bylo v civilizaci. Abych si mohl koupit pořádně jídlo, víno a chovat se jako člověk a ne jako tukan. A najednou to bylo tady a místo civilizace byl přede mnou Salár de Uyuni. Nejšílenější bílá plocha, dokonalá sebevražda. Salárem procházejí tři cesty nazvané Intersalar a pokud se jich držíte, vyvedou vás z toho pekla ven.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 11. den - V noci se na mne přišli podívat
..všichni psi z vesnice. Očichali prázdnou misku, nakoukli do stanu, čichli si ke mne a znechuceně odešli na čistý vzduch. Snažil sem se vstát již po šesté, neboť sem zjistil, že spousta vesničanů má za zídkou - kousek od mého stanu své místo, pro vykonání všech potřeb. Museli být strašně nervózní z mého stanu na jejich cestě za štěstím. Prostě jako by vám někdo postavil jeřáb na chodbě vedoucí k otevřené toaletě.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 10. den - Hned ráno mne nečekalo nic ..
.. jiného než Salár de Coipasa, neboli bílé solené peklo. V Bolívii jsou dvě solná jezera a Coipasa je to menší, turistický nenavštěvované. Jezera mají na povrchu ztvrdlou krustu soli, po které se dá jet jako po asfaltu,... ovšem k tomuhle asfaltu se musíte dostrachat jakkoliv přes prvopočáteční bahno. Místní mne upozornili, že v období dešťů je možné, že jezero bude na některých místech zaplaveno vodou. Informace sice dobrá, ale když už se na některá místa v Bolívii dostanete, není takřka cesty zpátky. Prostě hop nebo trop.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 9. den - Posádka byla ráno na nohou ..
.. již v sedm což mi vyhovovalo. Čekala mne extrémní etapa do vesnice Sabaya. Kluci mne ale nechtěli pustit bez snídaně, což já chtěl ale zase s radosti oželet, neboť můj bágl ukrýval potraviny, po jakých by se ti kluci a asi utloukli. No než sem se nadál, byla přede mnou placka a z kýble mi přišli nalít meltu. Procedil sem to přes zuby a jal se hledat vodu. Nikde sem ale nemohl nic najít, když přišel jeden z uniformovaných a odkryl betonový poklop a v něm něco, co připomínalo vodu v dobách evoluce. nebylo zbytí, než jít pro filtr a přefiltrovat zásobu vody do cykloflašek. Armáda se na to přišla podívat a byli naprosto ohromení. V jejich očích sem viděl, že má-li cyklista takové vybavení, jakou mají asi u nich doma armádu? Rozhodně bylo vidět, že sem v jejich očích stoupnul. A to kdybych ještě vytáhl benzínový vařič, udělal jim tuňáka...aspiroval bych na seržanta.
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
