Pepé v klidu slezl z koně, došel ke stanu a podal mi upracovanou ruku. Mluvil se mnou stejně jako s krávou a já mu nerozuměl ani slovo. Myslím, že svět neviděl nikdy jinak, než že sedlá koně a krávu měl již jako družku. Buď kolem sebe, nebo na talíři. Rychlé jsem se pobalil a Pepe při tom hleděl do dálky. Oba jsme čekali na otevření brány. A přesně v osm hodin přiletěl jeep s rohy na chladiči a vystoupil můj noční kovboj. Přijelo ovšem ještě jedno auto a mě si nikdo nevšímal, neboť přijel kupec pro krávu. Divadlo, které následovalo poté se mi natrvalo zapsalo do mozku. V početném stádu totiž kupec ukázal na kravku, Pepé nasednul na koně, chvíli kroužil kolem stáda a pak lasem napoprvé jalovici trefil kolem krku. Tři chlapi se snažili krávu.. říkejme ji podle dědy Komárka Jitka...tak snažili se Jitku zkrotit, no neměli šanci. Jitka se viděla na roštu a to násobilo její sílu. Přišel Pepe a pomohl si lanem o strom, o starý pařez... a Jitka se válela na zemí. Pepe ji mrštně svazoval nohy a kupec couval autem až k úlovku. No Jitka neřekla poslední slovo a přišlo to nejhorší, neboť si zavolali na pomoc mně.
Když sem viděl zblízka, kterak jsou čtyři chlapi totálně ufunění z boje s krávou a ta má pořád převahu, nepochopil jsem, k čemu budu dobrý. Jitka na mne koulela okem velkým jako moje hlava a dávala mi najevo "chytni na mě a sežeru tě i jako bíložravec"! Pepe mi dál úkol, abych ji zvedl hlavu za uši a snažil se ji nasoukat na korbu auta. Božeeee, jaaaaak! Všichni byli od kravích hoven až za ušima, všichni funěli, já tlačil Jitčinu hlavu na korbu a permanentně jsem ji vysvětloval, že jsem v tom nevinně a že jsem tu jen na návštěvě.. Pro Jitku vše marně. Člověk opět zvítězil. Kupci odjeli, Pepe si zapálil cigáro a na pět metrů přesně trefil lasem svého psa, který mi čichal k brašně s jídlem.. Ukázal jsem za odjíždějící Jitkou, tázajíc se Pepeho "churrasco"? Neboli steak? Což ostatní opravdu rozesmálo a plácali mne po zádech kývajíc hlavama, že ano. Joooo Jituš, život je takovej a jinej nebude. Třeba se ještě potkáme... na talíři!
V rámci onoho churasca je to tak, že já si šel do obchodu v El Bolsonu koupit steak s pocitem, kterak si jej uklohním na vařiči ve stanu. Prodavač boural maso a chvíli trvalo, než si mě všiml. "Steak"povídám a ukazují zhruba tloušťku, délku a šířku.... Nechápavě na mě čuměl, "steak" opakoval jsem mezinárodní zaklínadlo, ovšem bez úspěchu. Fronta za mnou si šuškala o sto šest a já cítil, že jsem v prdeli." steak de cárné" komolil jsem nesmysl,.... z čeho by tak měl steak asi být, když ne z masa!.... z mrkve?... Byl jsem v ouzkych a chtěl jsem to vzdát, že prostě ve stanu zhltnu tradičního tuňáka..., když tu se vyloupla z davu kouzelná krasavice a řekla "CHURRASCO". V Argentině říkáme steaku churrasco" a fronta udělala "aaaaaaaa". Pán pochopil a uřezal mi kus Jitky, ukázal jsem, že chci menší, ještě menší, už jsme byli zhruba na víčku od zavařeniny.... a fronta dělala opět " aaaaa", ale když já mám ten vařič fakt malej!
Vyrazil jsem tedy na průjezd národním parkem po kamení a šotolině. Hlavu plnou ranního adrenalinu a dobrodružství. Ve spojení s tím, co jsem viděl vůkol.... zasněžené vrcholky hor a křišťálová jezera, byl jsem v ráji. Cesta byla extrémně náročná. Nahoru a dolů, tuny prachu v nosních dírkách, ale pocit blaha na duši. Když jsem si dal pauzu u jednoho z tisíců jezer a koupal se, pozoroval jsem, kterak rodina na břehu pořádá piknik a nabírá vodu přímo z jezera do sklenic. Tak tomu říkám úlet. Může to zkusit třeba i rodina z Přerova na Laguně. A ať o tom pak napíšou knihu! Park Loc Alerces je nenahraditelný hlavně z důvodů, že v něm rostou stromy Alerce, podobně kalifornským sekvojím, které se dožívají 4000let... opakují 4000let... a přibývají zhruba 1cm za dvacet let. Já nevím, jestli jste schopni si to představit... No když před tím stromem stojíte, tak mu musíte vykat ze slušnosti a ptát se ho na to, co prožil je mrháním času. Neskutečné. Na konci parku jsem prošel důkladnou očistou včetně umytí hlavy a vyrazil na asfalt. Milují asfalt, to tu píšu již po několikáté... ale je to fakt. S asfaltem pomalu končím na budoucích 1500km, tudíž si ten svištot užívám. Dojel jsem do posledního z městeček před přejezdem přes hory do Chile... do Travelínu. Dal si café, nakoupil zásoby a ustlal si u řeky Kansas... Ono, kam jinam v Argentině, než do Kansasu .. dobrou a noc!