Jižní Amerikou na kole - 8. den - Nemohl jsem dočkat a dospat rána

26. 12. 2012 18:26:11
.. cloumala se mnou šílená nervozita. Jsem druhý den bez signálů, nemám žádné zprávy z domova, nikoho to tady nezajímá... a proč by taky mělo? A do toho je mi jasné, že dnes ráno odbočím na prašné cesty a to bude absolutní utrum. Jediné, co mne jaksi drží při životě je jistota GPS lokátoru, který mi zakoupil na cestu Rosťa a díky kterému alespoň mohu každý večer posílat přes satelit svoji pozici, což snad přináší domů trochu uklidnění. Nakoupil jsem tedy věci do foroty, nějaké sušenky, mléko a vodu. Voda, co stála včera 6bol, stála dnes ráno 11bol... ekonomika v těchto místech lítá nahoru dolů a cena je spíše výsledkem dobrého se vyspání, nebo klidu v rodině majitele obchodu. Před hranicí sem tedy najel na odbočku do pekel, ze které nebylo cesty zpět.

Po desíti kilometrech mi bylo jasné, kde že to sem. V pěkně řítí! Hora Sajama mne sledovala po celý den a já se snažil porvat se s kamením, vodním rájem a pískem. Rozloha toho kraje byla příšerná. Z civilizované cesty vše vypadalo trošku idilicky, ale na polních cestách a závislý jen a jen na navigaci se vše jevilo na provaz. Naštěstí byl vítr při mne. Slunce v této výšce svítí úplně jinak a bylo by šílenství sundat brýle, nedejbože tričko s dlouhým rukávem. Zkusil sem to na hodinu a jsem samy puchýř a skoro sem oslepnul. Byť byla teplota přes den něco k 18C, stejně Vás to uprančí jako biftek.

cesta Salary

cesta Salary

Moji hlavní štací, byla vesnice Macaya. Už už to vypadalo, že těch 40km tak nějak slupnu v dobrém čase, ale tu náhle přišlé dobrý přítel z pekel-vichr z hor. Je s úžasem, že když si pomyslíte že "nefouká", tak do minuty začne... a když si zavrníte, kterak vám fučí do zad, tak se vše v mžiku otočí a flustá vám to do tváře. Opakoval se tedy příběh předešlého dne, 100metrů chůze a tlačeni a 200metrů pokusu na kole. I tak se dají ujet desítky kilometrů. Člověk svým způsobem propadne tomu, že tak to má být. Čemu jinému by taky měl propadnout? Nikde nikdo není, komu bych mohl alespoň lištit, nebo poznadávat..... a tak nadávám sobě. Vesnice Macaya byla tak ošidná díra, že sem v ní pouze snědl jogurt a kelímek věnoval místním dětem na hraní, což přijali s nadšením.

cesta Salary

cesta Salary

Kolem Laguny Macaya plně plameňáků sem dorazil k ledové řece Lauca a snažil se nevymáchat vše potřebné při přenášení kola. Hledat vtechto končinách něco jako most, je k pousmání. Mým jediným společníkem na trase jsou lamy. Jsou všude a drží se v přijatelné vzdálenosti. Smrdí zvláštním puchem, což já po čtyřech dnech taky, tudíž o sobě víme na hony daleko. Dalším místem na trase měla být Tunapa, ale já nevěřil, že bych to dal. Vítr nabíral na obrátkách a všude vůkol jen planiny a smrad z lam a že mne. Na podvečer se tedy našel na GPS osadu Julo. Doplazil sem se z posledních sil, abych zjistil, že tam není ani obchod, ani voda...o zbytku se nemá cenu rozepisovat.

večeře na vojenské posádce

Jelikož je v každé osadě povinná vojenská posádka z důvodů možného napadení ze sousední Chile- což je úsměvné - zkusil sem na radu místního polnohospodáře požádat o nocleh tam. Bylo mi ovšem rukama nohama vysvětleno, že to nejde. Ukázali mi ale malý domek za vesnici, kde prý mohu přespat. Vítr nabral takové intenzity, včetně mrazu, že seděl sem v tom domku bez vícero oken, plném písku a hodinu se snažil najít něco, čím bych okna utěsnil, jinak bych byl ráno pod pískem jako faraón. Nemáte li ale po ruce Hornbach, jste namydlení. Zkusil sem tedy druhou šanci a jal se optat vojáků znovu. Šli pro velitele a ten souhlasil a prý mi dokonce dají postel. Pln štěstí opustil sem tedy písečnou noru a po chvíli vniknul do vojenského prostředí. Nevím ovšem, zda nebylo lepší zůstat v té osamělé boudě. Nebudu se rozepisovat o bolivijské armádě, ale musím smeknout z životních podmínek těch kluků. Přežít rok v něčem takovém, je na okamžitě povýšení na generála. Absolutní všivárna. Dvacet kluků v jedné místnosti na pryčnách z desek, přikrytí dekama, místo oken většinou igelit a jediná zásuvka u které se střídá dvacet nabíječek na telefon. Chtěl sem do sprch, ovšem ty neexistovaly, když mi ukázaly odkryté latríny plné po okraj, vtáhnul sem obsah svého těla do horních páteř. Byla mi nabídnuta večeře, tudíž se se nachystal. Přinesli mi rýžovou placku a meltu v otřískaném hrnku. Dali mi i polévku, bohužel jsme měli všichni jedinou společnou misku, nebo spíše poklicí od auta...ale šmakovalo nám všem. Těžko popisovat jak se spalo s celou posádkou čekající útok zvenči. Kazdou hodinu šel někdo do služby a tak sem jen klimbal, ovšem při tom hurikánu venku a mrazu, jsem byl rád za cokoliv.....cokoliv?

více foto zde

Autor: Pavel Kadlíček | středa 26.12.2012 18:26 | karma článku: 14.86 | přečteno: 855x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 19.92 | Přečteno: 484 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.36 | Přečteno: 233 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 478 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend na bitevním poli ve Waterloo

Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.

18.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 207 | Diskuse
Počet článků 93 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 726
"..Ahoj. Jmenuji se Pavel Kadlíček. Nikterak nevyčnívám, ani nezapadám. Tam někde v nitru jsem světoběžník, jenž prošel svět snad pětkrát křížem krážem - vždy po zhasnutí lampy na nočním stolku. Pravý světoběžník má mapy v knihovně. Já mám mapy dokonce i na toaletě. Pro všechny případy tam mám i atlas Evropy. Člověk nikdy neví. Jsem ďáblem posedlý cyklista a náruživý muzikant, což je pro duši světoběžníka přímo třaskavá směs. Takto v sedle kola objevuji svět a v hlavě rodí se mi hudba z potěšení. Mé koníčky se vlastně obohacují navzájem. Nestrádám."

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...