Kanadou na kole - 110. den - Nechci dát najevo..

16. 09. 2010 20:37:39
..že jsem nervózní.. To rozhodně ne. Ale asi mi to moc nejde, neboť se Marie i Anthony permanentně usmívají.. Anthony mne naprosto konsternuje prohlašením u kávy: "volal sem na letiště, v kolik můžeme dorazit na check-in s kolem a říkali, že klidně 4 hodiny před odletem".

Pavel Kadlíček

Bylo to pro mne jako čtení z Koránu a já okamžitě vystřelil od stolu chystat se na odlet. No Tony ani nehnul brvou a pronesl: "stačí, když tam přijedeme necelou hodinu před odletem... důležité je pořadně se nasnidat, je pěkný den" .. Bóóóžéééé, moje srdce pumpovalo na doraz a Tony má chuť snídat:-)..No uznale smekám. neboť Tony měl opět pravdu. Letište mělo naprosto rodinou atmosferu, Tony se s každým zdravil, já na každého usmíval.. váhu kola či brašen naprosto nikdo nezkoumal a navíc sem obdržel poplatek za kolo přímo směšné ceny. Zbývalo jen nechat věci očmuchat rentgenem... a to vám bylo milé. V oné familierní atmosféře se ten stroj pojednou zastavil a oba "čmuchalové" zbystřili! Vy máte v brašně bombu do vařiče?? Necháááápu!! No spíše cháááápu!! Jak mohli v tom bordelu poznat bombu od vařiče a zaroveň, jak sem mohl být tak blbej, že sem ji tam nabalil... Následovalo kompletní rozdělání a vybalení... Bóže, to jsou věci, co nesnaším. Všichni tak vidí ten můj bordel, moje staré ponožky.. šmarja pasta na zuby v botě, brýle zabalené ve slipech... fůůůůj.. kde je ta bombááááá! Bomba letí do koše a já mužu balit - snad naposled!

A pak už jen loučení. Loučení s Tonym a Marii-Claire. Stražní andělé. To nejkrásnější v závěru cesty. Neskuteční lidé. Já je fakt miluju... No všechno uvnitř hlavy se připravuje na odlet... všechno.. pětkrát na záchod před odletem, žvýkačky proti zvracení, stres a těšení v jednom... úúúúúúúúúúúúžžž....a než si člověk přehrál pár písniček v letadle a než sem z té výšky našel ty "své" cesty proběhlo hlášení, že budeme přistávat v Torontu.. A stejný scénář.. pětkrát na záchod (že by prostata?), poslední Tim Horton (jako suvenýr nakupuji dvakrát meaple pecan danish k pražskému pressu Smile
.. a opětovné "úúúúúúááááááááá..." a už to letí. Famozní je, že letadlo ze St. John ́s se mnou smýkalo 4hodiny do Toronta, aby mi po startu z Toronta bylo oznámeno, že naše trasa bude nad St.John ́s a Londýnem... Takže já coural čtyři hodiny tam a zase sem... zbytečné nafty - či na co to lítá.. stačilo, kdyby se pro mne stavili.. a mohl sem mít ještě poklidnou večeři v St.John ́s. No oni vědí... já jim do toho kafrat nebudu.. A pak už jen pokus o spánek... a přivítal mne deštivý Frankfurt. Opětovná kontrola zavazadel, která mne přivedla k infarktu, neboť sem si jako poctivý pitomec po celou cestu Toronto - Frankfurt vyptával od letušek piva. Až sem musel působit jako dementní alkoholik na výletě. Celé letadlo spalo, jen já měl vždycky ruku nahoře a žadonil "pivo prosím". Nebylo to lecjaké pivo. Byl to Heineken, zadarmo a jako suvenýr byl nedocenitelný. A s těmito Heinekeny sem napochodoval na kontrolní stanoviště... a s pocitem koně po pardubické je předal na kontrolním stanovišti kontrolnímu orgánu. Všechna piva byla hozena do popelnice... a já jen pronesl "je to Heineken, vezměte si je domů".. no německý oficír suše prohlásil "chápu váš smutek, no předpis je předpis...". Sakra, já chápu předpis na bomby, nože, vývrtky... no tohle byl Heineken!! Tohle teroristům podle mně nikdy nedošlo, že díky jejich blbosti si nemůžou po nějakém atentátu ani přivézt domů ze dvě piva.. Poslední start... letadlo krouží nad Berounkou..., vidím že políčka jsou řádně obdělána, sluníčko svití, dálnice na Lovosice je ucpaná.... srdíčko bouchááááá.... popadám brašny... netrpělivě očekávám alespoň zbytky mého kola.... přicházejí první gratulační zprávy... a já tlačím to "vozíkové monstrum" k východu... a je to tady!! .... Jupííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí... jsou tu všichni nejmilejší.... jupíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí........... Jsem doma... děkuju můj bože..... děkuju







Autor: Pavel Kadlíček | čtvrtek 16.9.2010 20:37 | karma článku: 11.09 | přečteno: 1016x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Martin Faltýn

Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko

Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.

29.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 19.92 | Přečteno: 488 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.58 | Přečteno: 234 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 478 | Diskuse
Počet článků 93 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 726
"..Ahoj. Jmenuji se Pavel Kadlíček. Nikterak nevyčnívám, ani nezapadám. Tam někde v nitru jsem světoběžník, jenž prošel svět snad pětkrát křížem krážem - vždy po zhasnutí lampy na nočním stolku. Pravý světoběžník má mapy v knihovně. Já mám mapy dokonce i na toaletě. Pro všechny případy tam mám i atlas Evropy. Člověk nikdy neví. Jsem ďáblem posedlý cyklista a náruživý muzikant, což je pro duši světoběžníka přímo třaskavá směs. Takto v sedle kola objevuji svět a v hlavě rodí se mi hudba z potěšení. Mé koníčky se vlastně obohacují navzájem. Nestrádám."

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...