Pavel Kadlíček
- Počet článků 93
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 726x
Seznam rubrik
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole -24.den - San Pedro jsem opouštěl fakt nerad
..přítomnost turistů ze všech koutů světa - tedy z Německa, byla mile milá. Bylo s kým splknout a od koho si půjčovat lžičku, popřípadě solničku.... a nevracet. V kempu jsem ovšem zůstal dnes ráno sám a jediný a tak nezbývalo, než roztáhnout křídla. Udělal jsem poslední mohutný nákup na cestu, neboli koupil jsem dva tuňáky v konzervě a párky a přefiltroval galon vody na cestu. Příruční filtrace vody mi šetří peníze až neskutečným způsobem. Kdybych měl platit za každou petku z obchodu, ktera je mnohdy drazší než pivo,.... jezdil bych raději na to pivo. Sice bych se po cestě motal, ale zase bych se všemu smál..... I dnešku, neboli dnešní cestě.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 23.den - Není nad to ..
..podělit se s okolím také o dny volna, neboli o dny, kdy se válím. Já se samozřejmě neválím, ale moje tělo to tak vnímá. Po tolika dnech šlapání mám problém zastavit nohy. I když sem šel ráno pěšky na nákup, měly nohy pořád tendenci dělat polokruhy, jako při šlapání na kole a protijdoucí mě měli za mrzáka a klopili zrak.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 22.den - Když jsem ráno v šest otevřel oči
.. seděla panimáma na svém místě a na stole jsem měl již café a domácí pokus o chleba. Ona stále vyráběla okrasy a já čučel do nekonečna na páru vycházející z teplé laguny. Tohle byl prostě ráj. Optal jsem se, když nemá elektřinu ani telefon, jak si zavolá pomoc v nouzi nejvyšší? Usmála se a vyráběla tretky dál. Asi jsem ji pripoměl něco, co sama ani nedomyslela. Je to drsné místo, ale zase má teplou vodu zadarmo, což není v dnešní době k zahození.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 21. den - Dobré novoroční ráno..
..nespal sem dobře, to tedy ne. V téhle pustině se kupodivu našel někdo, kdo záhadně někde koupil dvě petardy a jal se je odpálit po místní půlnoci. Ale možná jen někomu buchla hadice od kompresorů, protože oslava Nového roku je pro místní naprosto nezajímavá věc. Vše se upíná k únorovému karnevalu a ostatní je podružné, včetně vánoc.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 20. den - Ráno bylo kouzelné..
..dalo mi trošku práce vylézt ze spacáku, neboť jsem byl tučně obalená larva oblečením, ale dalo se to. Zjistil sem, že mi zmrzla všechna voda. Posnídal sem tedy jablko, neboť to se dalo rozpůlit o kámen. Někde po cestě sem ztratil svůj multifunkční nůž, což je tragédie srovnatelná s pádem raketoplánu. Důležitost takové banality, jako je multinuz si uvědomíte, až na takovéhle cestě.Mám naštěstí multifunkční kleště, které ovšem neobsahují nůž. Konzervu s tuňákem tedy otevírám tak, že kolíkem od stanu udělám do konzervy díru a kleštěma ji poté trhám na kusy.. a jablka půlím o řídítka, nebo kameny. Vítejte v pravěku.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 19. den - Již v sedm ráno ..
.. bylo tělo ve střehu a v pozoru. V noci se mi hlavou honily sny, kterak bude dnešní výšlap cestou do pekel, tudíž mi chtělo mé tělo asi dokázat, že je připraveno utkat se s kopcem i poušti Siloli. V hotelové restauraci 24cenové jsem si poručil vydatnou snídani jménem Continental za 25 Bol, jež obsahovala dvě bulky, marmeládu a café. Nemyslím si, že to byla marmeláda. Bylo to spíš nasráno od plameňáků.. a taky to tak chutnalo.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 18. den - Hrát si na čundr ..
..ve výšce 4300 metrů, pokud člověk není yetti ošlehaný větrem, není zrovna juchajda. Vichr dokázal udělat z mého kopulovitého stanu malou kostku, neboli udělal z bytu 3+1 pouze předsíň. Chtě nechtě, musel sem v jednu ráno ven a pomoci provazu upevňovat stan ke kamenům a křoví, abych se neocitnul vzduchoplavbou zpět v La Pazu.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 17. den - Chiquana byla mezníkem na cestě.
..měl sem celou vojenskou snídani čas přemýšlet, co dál. Pokoušel jsem se rozžvýkat starou bulku, popřípadě ji rozmělnit jistým pokusem o kávu a předat mozku velení, nechť rozhodně. První z variant, vrátit se přes salár na cestu smrti, pokračovat 40km na Chilskou hranici a definitivně opustit sídlo hada, nebo pokračovat směrem do oblak k lagunám v pěti tisících metrech, neboli prožít cyklo-hardcore. Laguny byly vždy v rámci plánování na prvním místě, netušil sem ovšem, že mne bolivijské podmínky doslova potrhají na kusy a budu klidně ochoten v rámci zdraví, pohody a duševní i tělesné očisty laguny vzdát. Nakonec jsem poděkoval vojsku, zasalutoval, zvolal ať žije prezident a zadal do navigace směr laguny. Odpovědnost si ponesu sám.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 16. den - Odjezd byl hlášen na osmou..
.. přišel sem tedy před Louisův dům.... a byl okamžitě vtažen na snídani. Celá početná rodina snídala lámu s ryží a já jen valil oči, když se to přede mne hrnulo na talíři. Velké jídlo místo snídaně, je u bolivijců absolutně normální věc. Bylo mi vysvětleno, že místní mají neskutečně oplechované žaludky, aby snědli a vypili všechno. Prý je to tak od nepaměti a proto cizinci převařují a filtrují místní vodu, lokální stravu nechají projít žehem, zatímco bolivijec sežere přejetou kočku, zapije to vodou z kaluže, krkne a nic.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 15. den - Nastal čas odjezdu z civilizace.
..tedy, pokud se osada Uyuni dá civilizací nazvat. Uyuni v místním nářečí prý znamená dvorek. A on to dvorek donedávna taky byl, než začali jezdit zvědavci z celého světa, aby dělali "juuuu", při čučení na největší solné jezero světa. A Uyuni toho využilo do maxima a přednádražní náměstíčko stvořilo k obrazu cizinců. To aby nemuseli požírat a popíjet místní šílenosti a zachovali si svůj mimo-bolivijský standart. Já si v tomhle nebolivijském prostředí dal poslední café, pak sem zašel na tržiště mezi místní na kotletu z lamy a polévku z kuřete, na poštu a na záchod.... a zamával městu.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 13. den - Dnes jsem si prožil přestávkový
.. den, neboli "denpause". Již na základní škole nám při lyžařském výcviku vysvětlovali, kterak je nutné udělat v týdnu pauzu, neboť tělo je již znaveno a hrozí mu přetržení. Tuším, že tím dnem vždycky byla středa... Ale možná sem si to celé s něčím popletl. Nicméně, já zaplatil pobyt v Uyuni na dva dny a tak sem mohl celý den "válet šunku po stole". Rozhodl sem se pro regeneraci těla, neboť to bylo a trošku je, ve stadiu rozkladu.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 12. den - Vánoce .. je to tady.
Celou cestu jsem přemítal nad tím, kde že mne tento vánoční čas zastihne. Měl sem strašně přání, aby to bylo v civilizaci. Abych si mohl koupit pořádně jídlo, víno a chovat se jako člověk a ne jako tukan. A najednou to bylo tady a místo civilizace byl přede mnou Salár de Uyuni. Nejšílenější bílá plocha, dokonalá sebevražda. Salárem procházejí tři cesty nazvané Intersalar a pokud se jich držíte, vyvedou vás z toho pekla ven.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 11. den - V noci se na mne přišli podívat
..všichni psi z vesnice. Očichali prázdnou misku, nakoukli do stanu, čichli si ke mne a znechuceně odešli na čistý vzduch. Snažil sem se vstát již po šesté, neboť sem zjistil, že spousta vesničanů má za zídkou - kousek od mého stanu své místo, pro vykonání všech potřeb. Museli být strašně nervózní z mého stanu na jejich cestě za štěstím. Prostě jako by vám někdo postavil jeřáb na chodbě vedoucí k otevřené toaletě.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 10. den - Hned ráno mne nečekalo nic ..
.. jiného než Salár de Coipasa, neboli bílé solené peklo. V Bolívii jsou dvě solná jezera a Coipasa je to menší, turistický nenavštěvované. Jezera mají na povrchu ztvrdlou krustu soli, po které se dá jet jako po asfaltu,... ovšem k tomuhle asfaltu se musíte dostrachat jakkoliv přes prvopočáteční bahno. Místní mne upozornili, že v období dešťů je možné, že jezero bude na některých místech zaplaveno vodou. Informace sice dobrá, ale když už se na některá místa v Bolívii dostanete, není takřka cesty zpátky. Prostě hop nebo trop.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 9. den - Posádka byla ráno na nohou ..
.. již v sedm což mi vyhovovalo. Čekala mne extrémní etapa do vesnice Sabaya. Kluci mne ale nechtěli pustit bez snídaně, což já chtěl ale zase s radosti oželet, neboť můj bágl ukrýval potraviny, po jakých by se ti kluci a asi utloukli. No než sem se nadál, byla přede mnou placka a z kýble mi přišli nalít meltu. Procedil sem to přes zuby a jal se hledat vodu. Nikde sem ale nemohl nic najít, když přišel jeden z uniformovaných a odkryl betonový poklop a v něm něco, co připomínalo vodu v dobách evoluce. nebylo zbytí, než jít pro filtr a přefiltrovat zásobu vody do cykloflašek. Armáda se na to přišla podívat a byli naprosto ohromení. V jejich očích sem viděl, že má-li cyklista takové vybavení, jakou mají asi u nich doma armádu? Rozhodně bylo vidět, že sem v jejich očích stoupnul. A to kdybych ještě vytáhl benzínový vařič, udělal jim tuňáka...aspiroval bych na seržanta.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 8. den - Nemohl jsem dočkat a dospat rána
.. cloumala se mnou šílená nervozita. Jsem druhý den bez signálů, nemám žádné zprávy z domova, nikoho to tady nezajímá... a proč by taky mělo? A do toho je mi jasné, že dnes ráno odbočím na prašné cesty a to bude absolutní utrum. Jediné, co mne jaksi drží při životě je jistota GPS lokátoru, který mi zakoupil na cestu Rosťa a díky kterému alespoň mohu každý večer posílat přes satelit svoji pozici, což snad přináší domů trochu uklidnění. Nakoupil jsem tedy věci do foroty, nějaké sušenky, mléko a vodu. Voda, co stála včera 6bol, stála dnes ráno 11bol... ekonomika v těchto místech lítá nahoru dolů a cena je spíše výsledkem dobrého se vyspání, nebo klidu v rodině majitele obchodu. Před hranicí sem tedy najel na odbočku do pekel, ze které nebylo cesty zpět.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 7. den - Spal jsem 10 hodin ..
.. tělo to fakt potřebovalo. Byla přede mnou těžká etapa, na hraniční přechod Tambo Quemado, s Chile. Cesta se měla tlačit ku 4 300 metrům a skoro celou cestu do kopce. Nechal sem si tedy ráno udělat snídani, což obnášelo vajíčko v toustu a café. Vzal jsem si vše sebou do kuchyně a usadil se s místníma k jejich stolu. Snažil sem se nedívat, na čem mi vše vařili, neboť kůže že včerejší lamy byla stále hozená na zemí a na bordel v kuchyni, kde se pářili čerti, by bylo nutné pozvat deratizační jednotku.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 6. den - První noc mimo hlavní město ..
je za mnou .. Putucamaya, slouží jako křižovatka a tudíž to tady žije již ráno. Hotel byl plný řidičů kamiónů, kteří asi mají ve zvyku vychrchlat a vypustit ze sebe všechno již úderem šesté ranní. Bohužel na jediný společný záchod. Pro svoji potřebu musel sem si záchod obskladat na devětkrát toaletním papírem a měl sem chuť přes klozet ještě přehodit prostěradlo s umělé říznutou dírou.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 5. den - A tak se loučím s La Pazem..
.jucháním na folklorním festivale. Loučím se, neboť je na čase. Jako správný neposeda se již vrtím a ošívám. Vĕci jsou již na hromadĕ, kolu dal sem nažrat obroku, uši mám vyčišťené a prdelku máznutou. Vychutnám si poslední noc v civilizaci, neboť hned brzy ráno mne čeká výšlap do 4200metrů, což bude vydatná snídanĕ.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 4. den - Udělal jsem to
..prostĕ sem to dal, sjel, sešvihal to dolů. Nechal jsem se prostĕ naložit do auta, které mne vyvezlo do skoro pĕti tisíc metrů, nasadil si pujčenou helmu, hadry a kolo pro downhill a pustil se dolů po nejnebezpečnĕjší cestĕ svĕta, neboli Death Road, která se klikatí v departementu Yungas
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 3. den - Něco pro ...
Něco pro kolofily ..tak jsem konečnĕ vrazil kudlu do krabice a vyndal Salsu Fargo na bolivijské svĕtlo boží. Nechybĕlo kupodivu nic, pročež se Konvovo přání - ať zapomenu kola doma, nebo alespoň řídítka,..a že to bude strašná prdel - nevyplnilo. Skoro to vypadalo na profesionalní rozborku a zborku, když tu náhle zádrhel při prvním pokusu projet se po chodbĕ hostelu. Jak praví Vortex tým, nebo můj nejmilejší mechanik Kamil - možná umím na kole šlapat, ale vesmĕs vím hovno.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 2. den - V rámci kampaně..
V rámci kampaně "aklimatizuj se vole, nebo umřeš", naplánoval jsem si pobyt v La Pazu na pĕt dnů. Výška mĕsta pod čtyři tisíce metrů působí blahodárně, ale trošku nudně. Město je v zásadĕ jeden velký bazar a chaos.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 1. den - Byl jsem jako na trní..
...16.hodin čekání na letadlo směr La Paz bylo za mnou a nabírali jsme konečně výšku. Již podle osazenstva v půlnočním letadle se dalo hádat, že La Paz nebude Miami. Na dvě hodiny se pod námi ztratila světla, všude jen pusto pusta tma a já se začal nervózně ošívat.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - Nic
..prostě nic se nemůže rovnat tomu pocitu, když vytáhnul jsem po jedenácti hodinách letu roletku u okna letadla. Pomalu se rozednívalo, dole končila neprostupná vrstva pralesu a na obzoru se objevily Andy a náhorní plošiny. Peru bylo v tu chvíli na dohled a ta odlišnost od všeho, co jsem doposud viděl, mne donutila objednat si ještě jedem džem od palubního personálu.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole ... odlet
Odstartováno. Výstřel z pistole a tradaaa. Neříkám,že jsem nebyl v autě u Konvy nervózní, když stáli jsme v kolonách na dálnici a čas odletu z Vídně se blížil. Neříkám to a ani to netvrdím. Konva má prostě podlahu v autě plnou mých okousaných nehtů. Ale to se vysaje a zbytek odnese čas. bůh prostě chtěl, abych to letadlo stihnul a tak mi dal zelenou. Přišlo loučení, které mám s Pajinou již naučené. Teda skoro naučené. Řekneme si, jak se milujeme a to stačí. My totiž oba víme, že na tohle slova nejsou. Ani jsem se tedy neotáčel, stejně jako jsem se nepodíval naposled na Amálku. Bulel bych. A co.... chlapi bulet můžou.
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
